Change ||Dramione, FF ✅

26. Kapitola

15. července

Poté, co si Hermiona přečetla dopis, který jí přišel do její kanceláře, si rychle sbalila své věci a co nejrychleji spěchala  na Příčnou ulici do jedné z kaváren.

Když dorazila na místo, rozhlédla se po přeplněné kavárně. Nikde však muže, který jí dopis poslal s tím, aby co nejdřív přišla, nikde neviděla. Mírně nervózní hledala ty známé blond vlasy. Povzdechla si a chtěla se jít posadit k nějakému volnému stolu a na blonďáka počkat, jelikož očividně neumí poznávat hodiny. Najednou ji však někdo chytil za loket. Prudce se otočila a pohled jí padl na usmívajícího se Draca.

„Pojď," pustil její loket a pokynul hlavou ke dveřím. Poté z kavárny odešel. Hermiona zmateně hleděla na dveře. To ji jako pozval do kavárny, aby pak nakonec odešli? Občas ho opravdu nechápala.

Když se Hermiona vzpamatovala, vyšla z ven za ním a tázavě se podívala na Draca, který na ni před kavárnou čekal. Následně se nejí obočí zvedlo tak vysoko, že se jí málem zaseklo ve vlasech, když si všimla, že nese velký koš. „Co to je?“ zeptala se poněkud hloupě.

„Tomu se říká koš, Grangerová,“ ušklíbl se.

Kudrnatá čarodějka se na něj mírně zamračila. „To vidím, ale na co ho máš?"

„Půjdeme na houby," odsekl a zakoulel očima. „Nebuď tak zvědavá," zasmál se a přistoupil k ní. Natáhl k ní ruku, vzal její dlaň do své a proplet si s ní prsty. Poté se s nimi vše zatočilo.

Objevili se na místě, které Hermiona
neznala. Rozhlédla se a udiveně otevřela ústa. Stáli jen malý kousek od menšího jezírka, které bylo poseté různobarevnými lekníny. Všude okolo bylo spoustu barevných květin. Místo to bylo opravdu kouzelné.

Draco se nad jejím výrazem usmál a vedl ji blíž k jezírku. „Co říkáš? Myslím, že je to dobré místo pro piknik," řekl, když se zastavili. Rozpletl jejich prsty, položil koš do trávy a vytáhl z něj deku, kterou následně na zemi roztáhl. Poté z koše vytáhl dvě skleničky, láhev bílého skřetího vína a dva papírové sáčky.

„Je to nádherné," vydechla ohromeně. Poté vykulila oči, když si všimla loga, na jednom ze sáčků. „To je-"

„Tvůj oblíbený sendvič, ano," přerušil ji Draco a zazubil se na ni. Poté se posadil na deku. Rukou jí pokynul, aby udělala to samé. Ne té dece, ale spíš Hermioně.

Kudrnatá čarodějka se váhavě posadila. „Proč...proč tohle všechno?" zeptala se zmateně.

Blonďák se slabě pousmál, otevřel láhev vína a oběma nalil. „Chci ti to všechno vynahradit."

Pozvedla obočí a poté se pobaveně ušklíbla. „Co všechno?"

Draco si povzdechl. „Především to, že jsem se choval jako idiot. Zase."

„S tím souhlasím," řekla a zasmála se. Draco se pouze ušklíbl.

Poté si oba přiťukli, napili se a pustili se do jídla.

***

Slunce vystřídal měsíc, nebe změnilo barvu a bílé mraky vystřídaly zářivé hvězdy.

Draco ležel na dece s Hermionou v objetí a oba pozorovali nebe plné hvězd. Panovalo kolem nich naprosté ticho. Nebylo však nepříjemné. Oba si to užívali. Nic však netrvá věčně.

„Byla za mnou Astorie," přerušil příjemné ticho Draco.

Hermiona se po jeho slovech prudce vyšvihla do sedu a probodla ho ostrým pohledem. Ta kouzelná atmosféra byla rázem pryč. Její nálada značně poklesla a srdce se jí rozbušilo jako o závod. „Aha, a co chtěla?" snažila se znít klidně, ale Draco poznal, že se v ní vaří krev, tak říkajíc.

Blonďák čarodějku napodobil a také se posadil. Povzdechl si a zadíval se na jezírko plné leknínů. „Přišla ke mně a hrozně brečela, tak jsem ji pozval dovnitř a nabídl jí sklenku whisky. Začala mi vyprávět o nějakém týpkovi, do kterého se prý šíleně zamilovala, nebo co. Neustále opakovala, že on o ni ale nestojí," vysvětlil a sklopil pohled k dece. „Opravdu mi jí bylo líto, chtěl jsem ji nějak utěšit, ale nejsem v tom moc dobrý, takže jediné, co mě napadlo bylo, že bych ji měl obejmout. Zabralo to, po chvíli se vážně uklidnila a...Promerlina! Nedošlo mi, že celou dobu mluvila o mně. Ona...políbila mě."

Hermiona zalapala po dechu a dlaň si přitiskla na ústa. Chtěla vstát, ale Draco ji pohotově chytil za loket. „Hermiono, přiznávám, že jsem byl chvíli v šoku a nedělal nic, ale pak jsem se vzpamatoval. Došlo mi, co se děje a hned jsem to přerušil. Nic víc se nestalo. Já...jen jsem chtěl, aby jsi to věděla," řekl během toho, co položil své dlaně na její tváře. „Nechci před tebou nic skrývat."

Čarodějka na něj chvíli užasle hleděla, než se zhluboka nadechla a zase vydechla. Astorii oholí křovinořezem! Po přikývla. „Věřím ti," vydechla a slabě se usmála. „Jsem ráda, že jsi mi to řekl."

Draco se usmál a natáhl se pro koš, ze kterého následně vytáhl druhou láhev skřetího vína.

Hermiona pozvedl jedno obočí. „Chystáš se mě opít?" zeptala se pobaveně a trochu provokativně.

„Možná," odpověděl tajemným hlasem a ušklíbl se.

Členka Zlatého tria se zasmála a přijala skleničku s vínem. Pak ale její výraz zvážněl. „Jak to s námi teď vůbec bude?" zeptala se po tom, co si už poněkolikáté přiťukli a napili se.

„Jak to myslíš?" zeptal se Draco velmi hloupě. Moc dobře věděl, co tím ta úžasná myslí.

Čarodějka zakoulela očima. „Nech toho," zamumlala. „Víš, jak to myslím."

Draco se zasmál a položil skleničku do trávy. Poté Hermioně sebral i tu její a položil ji do trávy vedle té jeho. Následně se k ní přisunul a chytil její tvář do svých dlaní. Zadíval se jí do oříškově hnědých očí a usmál se. Srdce mu málem vypovědělo službu, když si Hermiona skousla spodní ret. Dohánělo ho to k šílenství. Musel se velmi ovládat, aby se na ni nevrhnul jako hladová šelma a neztrhal z ní všechno oblečení.

Velice pomalu se k ní sklonil a polapil její rty svými. Polibek to byl velmi dlouhý a promítl do něj všechny jeho city k ní.

„Nejsem ve vyjadřování svých pocitů moc dobrý. Nikdy jsem něco tak silného k nikomu necítil. Je to pro mě nové a přiznám se, že jsem z toho měl strach," řekl po tom, co se od Hermiony mírně odtáhl. „Nevěděl jsem, co s tím. Možná proto jsem se někdy choval jako idiot."

Hermiona se usmála a pohladila ho po tváři. Poté mu vtiskla krátký polibek na rty. „Chápu tě."

Draco s úsměvem přikývl a políbil ji na čelo. „Už z toho ale strach nemám. Už vím, že jediné, co chci, jsi ty. Vím, že by sis nejspíš zasloužila někoho lepšího, než jsem já, ale jsem příliš sobecký na to, abych tě nechal jít," řekl a povýšeně se ušklíbl. „Takže...staneš se mojí přítelkyní, Grangerová?"

Kudrnatá čarodějka se zářivě usmála. Oběma rukama ho objala kolem krku a přitáhla si ho, aby ho mohla dlouze políbil. Poté se od něj odtáhla a zadívala se mu do bouřkově šedých očí, ve kterých se málem ztratila.

„Ano, Malfoyi. Stanu se tvojí přítelkyní," zašeptala a znovu spojila jejich rty v jedny. Draco se do polibku usmál, objal ji kolem pasu, svalil ji na deku a polibek prohloubil.

Nikdy nebyl šťastnější...