─── ･ ｡ﾟ✪: *.🌌.* :⧗ﾟ. ───
❝Být sám je to nejtišší soukromé peklo, ze kterého se špatně uniká. Teď, když jste přestal bojovat: co chcete, Jamesi?❞
❝Klid.❞
─── ･ ｡ﾟ✪: *.🌌.* :⧗ﾟ. ───
Byl volný a přál si klid, který se po porážce...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
─── ･ ｡ﾟ✪: *.🌌.* :ᗢﾟ. ───
„Snažil jsem se ji přivést zpátky."
„A nevyváděj žádné hlouposti, dokud se nevrátím."
Jak by mohl? Všechnu hloupost si bral s sebou on.
Už když mu při loučení říkal tahle slova, stačilo mu podívat se Stevovi do tváře, čímž si potvrdil svou domněnku. On už se nevrátí. Snažil se s tím nějak vnitřně smířit, jenže to nešlo. Steve byl jeho nejlepší přítel. A teď, když bylo všechno zlé za nimi, když byl Winter Soldier pryč, Steve odešel. Chtěl si vynahradit všechny ty roky, o které přišel. Ale ne s ním. Věděl, že se vrátí za Peggy, kterou miloval celý život. Rozuměl tomu. Koneckonců, po tom všem, čím si prošel, si klid zasloužil.
Ale bude mít někdy klid i on?
Chtěl si vynahradit všechny ty roky. Jak by mu to vůbec někdo mohl mít za zlé? Chtěl být šťastný. Měl příležitost. Chopil se jí. Kdyby byl Bucky na jeho místě, nejspíš by jednal stejně.
Jenže on tu příležitost nedostal.
Pět let uplynulo od Thanosova lusknutí. Pět let. Strávil devadesát let tím, že přecházel z jednoho boje do druhého. Ale teď, když se po takové době vrátil a zlo bylo zažehnáno, doufal, že dostane možnost... nového začátku. Nového života. Který by prožil s ní, kdyby chtěla. Vynahradil by jí všechny ty roky, kdy oba dva museli být svými alter egy, a ne těmi, kým doopravdy byli. Doufal, tolik doufal, že bude chtít. Že v ní nějaké city z té doby... zůstaly.
Jenže Natasha byla pryč.
A on neměl nejmenší tušení, co teď bude dělat. Jeho nejlepší přítel byl pryč. Jediná žena, kterou kdy miloval, byla pryč. A on tu zůstal sám, jen se vzpomínkami na ně. Se vzpomínkami, které začaly pomalu blednout, a které se měnily v noční můry.
Když o někoho přijdete, říká se, že nejhorší jsou ty první dny. Se ztrátou se sice nesmíříte, ale naučíte se žít s tou bolestí. Bucky to nedokázal. Naopak měl pocit, jako by byl každý den horší než ten předchozí. Zprvu jej ochromil jen šok. Pak ale na něj dopadla tíha reality, vědomí toho, co to znamená. Je mrtvá. Je pryč.
Proč byl život tak nespravedlivý? Vysmívá se mu osud? Trestá ho za všechno, co v minulosti provedl?
Natasha možná byla pryč, to ale neměnilo nic na tom, že ji viděl všude. Kamkoliv šel, tam byla její tvář. Na každém rohu. Když po několika dnech zase vyšel ze svého pokoje, který měl v základně Avengers, všude ji viděl. Zvuk jejího smíchu, její hlas, jak jej volá, záblesk rudých vlasů. Ale kdykoliv se pečlivě zadíval tím směrem, odkud podněty přicházely, nikdy ji nespatřil. Byly to jen klamy, hry jeho vyčerpané mysli. Byť vždycky věděl, že tam nebude, její nepřítomnost ho ale pokaždé srazila zpátky na kolena.
