─── ･ ｡ﾟ✪: *.🌌.* :⧗ﾟ. ───
❝Být sám je to nejtišší soukromé peklo, ze kterého se špatně uniká. Teď, když jste přestal bojovat: co chcete, Jamesi?❞
❝Klid.❞
─── ･ ｡ﾟ✪: *.🌌.* :⧗ﾟ. ───
Byl volný a přál si klid, který se po porážce...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
─── ･ ｡ﾟ✪: *.🌌.* :ᗢﾟ. ───
Wanda cítila přicházející únavu, která začala postupně otupovat všechny její smysly. Blížila se do stavu vyčerpání, víčka se jí samovolně zavírala a pokaždé, kdy se je snažila silou vůle otevřít, jako by byla těžší a těžší. Schopnost koncentrace slábla a Wanda si myslela, že spolu s tím se sníží i moc její magie, myslela si, že se stáhne zpět do své unavené schránky, která potřebovala zregenerovat. Ale mýlila se. Magie jí dál vesele zahřívala svaly a čarodějka si byla docela jistá, že kdyby nebyla obdařena takovými schopnostmi, už by dávno omdlela. Magie ji ale podpírala jako milující přítel a tvořila příběh Buckyho a Natashy dále dle libosti.
Bylo to zvláštní. Místo toho, aby šarlatově červené provazce a rudá mlha, hladící Buckyho spánky a okupující jeho mysl, zmizely, spíš naopak nabraly na intenzitě. Zářily jasněji, magie proudila rychleji, milovalatvořit.
Nebo ničit.
Wanda cítila, jak se jí chvějí ruce, jak se jí vypětím třesou nohy. Kouzla si vždycky vybrala svou daň. Postavit se Thanosovi a jeho armádě ji také vyčerpalo, ale tehdy byla plná adrenalinu a únava s bolestmi na ni dolehly teprve tehdy, až když bylo po všem, až když si to plně uvědomila. Při prvním boji k tomu ani nestihlo dojít, jelikož se Wanda stala jednou z mnoha obětí titánova lusknutí.
Kdekdo by si řekl, že tahle forma magie přece není tak náročná. Vždyť si jen hraje s jeho myslí. No právě. Tuto schopnost nevyužívala tak často, tudíž v ní neměla tolik praxe. Pamatovala si, jak moc ji vyčerpalo, když svou moc vyzkoušela na Avengers. A nyní tvořila několik hodin v kuse, skládala příběh, vytvářela život. Nebylo to nic jednoduchého.
Před očima se jí míhaly kousky obrazů, které v daný moment viděl i Bucky, ale uceleněji, tak nějak víc reálněji. Když Wanda v jeho vzpomínkách poprvé spatřila Natashu, zastesklo se jí po ní. I jí chyběla, nejen Buckymu, Clintovi, Brucovi nebo Stevovi. I ji trénovala, i s ní trávila čas, i s ní navázala pouto. Wanda věděla, že si agentka prožila nepříliš pěkný život, a o to víc ji mrzelo, že nedostala svou šanci, aby jej prožila se štěstím a láskou. Aby jej prožila s Buckym.
Viděla je, alespoň v jiné realitě, jak jsou spolu šťastní. A pomocí své magie dovolila Buckymu, aby nahlédl i on do Natashiny mysli, tedy alespoň do té Wandiny Natashy, aby viděl, jak moc jej i ona milovala.
Prsty měla navzdory horké magii prokřehlé a ztuhlé. Připadala si jako v transu a znovu, tentokrát o něco intenzivněji, pocítila, jako by spíš magie ovládala ji, než aby tomu bylo naopak. Kouzla měla nad Wandou navrch a už neovládala jen Buckyho mysl, která byla plná Natashy, ale i mladou čarodějku.
Zkusila to zastavit, zkusila - ale ať se soustředila, seč mohla, ač se snažila sebevíc, nepodařilo se jí to. Rudá vlákna stále tryskala z Wandiných prstů, z jejího nitra, a odmítala se pustit příběhu, který ještě nebyl dokončen, a který musel být dovyprávěn.
Wanda potichu zasténala a na čele jí vyrašily krůpěje potu. Byla svým vlastním vězněm. Magie ji neposlouchala, tělo se bouřilo, mysl nespolupracovala. Bylo to až příliš silné. Pokud se nevzchopí a nepovede se jí to zastavit, mohlo by tohle trvat ještě hodiny. Nadějí jí byla jen vidina, že možná co nevidět omdlí a magie se stáhne zpátky do jejího nitra, aby hojila její rány zevnitř.
Zatím to nedokázala ovládnout. A tak se tomu poddala.
