─── ･ ｡ﾟ✪: *.🌌.* :⧗ﾟ. ───
❝Být sám je to nejtišší soukromé peklo, ze kterého se špatně uniká. Teď, když jste přestal bojovat: co chcete, Jamesi?❞
❝Klid.❞
─── ･ ｡ﾟ✪: *.🌌.* :⧗ﾟ. ───
Byl volný a přál si klid, který se po porážce...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
─── ･ ｡ﾟ✪: *.🌌.* :ᗢﾟ. ───
Tentokrát Bucky návrat do reality vítal. Jakmile mu před očima zmizel obraz, vůči kterému se nemohl bránit, podobně jako kdyby trpěl spánkovou paralýzou, rychle vstal ze židle, až s buchnutím upadla na zem. Rána vylekala Wandu, jež se doposud plně koncentrovala, a protože neměla nad svými schopnostmi úplnou moc, její tělo reagovalo instinktivně; přihrádka v kuchyňské lince se otevřela a ven vylétlo několik nabroušených nožů. Jen těsně minuly strnulého Buckyho a zabodly se do stěny za ním. Teprve pak se Wanda vrátila do přítomnosti a zakryla si dlaní ústa, když si uvědomila, co všechno se stalo.
„Co to -" začal vyčítavě Barnes, ale pak se zarazil a rozhodl se, že bude lepší otázku zformulovat jinak. „Proč jsi to udělala?"
„Tohle jsem opravdu nechtěla, Bucky, přísahám," zašeptala Wanda roztřeseně a vyčerpáním se sesunula na židli. Celá se třásla - ne proto, kolik energie a magie spotřebovala, ale proto, že se opět bála sama sebe. Co to provedla? Jak nad tím mohla ztratit kontrolu? „Už předtím jsem ti říkala, že všechny ty příběhy se formují samy. Já jim jen dávám prvotní impulz, Bucky. Magie si pak už sama hraje se zbytkem a tvoří. Nebo ničí," povzdechla si a vložila si tvář do dlaní. „Čerpá z tvých snů, tužeb, ale i vzpomínek."
Bucky se zarazil. Čerpá i z tvých vzpomínek. Vidět Nataliu, kterak ho najde v kryogenním spánku, po tom opravdu netoužil. Znamenalo to tedy...?
I on ztěžka dosedl na židli naproti Wandě, která neměla dostatek odvahy k tomu, aby se na něj podívala. Vlastně to bylo směšné; postavila se Thanosovi a byla by ho zničila, a nedokáže se ani podívat do tváře svého přítele. Bála se, že by v jeho očích viděla strach. Strach z toho, že je Wanda monstrum. A ona nechtěla ztratit dalšího člověka. Nedokázala by to.
„Když mě podrobili programu Winter Soldier," uslyšel náhle Bucky sám sebe říkat a tvrdošíjně upíral zrak na desku stolu, „čekalo mě pravidelné vymývání mozku. Ani bych nespočítal, kolikrát jsem si jím musel projít. Vzali mi všechno," pronesl trpce. „Promiň, Wando. Nechtěl jsem být na tebe nepříjemný. Není to tvoje vina."
Rudovláska ale nesouhlasně zavrtěla hlavou. „Když jsem cítila, že už se to zvrtává, že nad tím ztrácím kontrolu, měla jsem se ovládnout, přemoci to, stáhnout se. Nevím, proč... to nešlo. Občas," zaváhala, nebyla si jista, zda to má vyslovit nahlas, „se tomu poddám. Neovládnu to. Naopak magii dovolím, aby ona ovládla mě. Podrobím se jí. A ona ze mě tryská ven a bere si všechno, co jí přijde do cesty, a já jsem proti ní bezmocná. Omlouvám se, Bucky. Nechtěla jsem ti ublížit a způsobovat ti další muka. Slíbila jsem, že se ti pokusím ulehčit, a místo toho..." nechala konec věty viset ve vzduchu a povzdychla si.
