─── ･ ｡ﾟ✪: *.🌌.* :⧗ﾟ. ───
❝Být sám je to nejtišší soukromé peklo, ze kterého se špatně uniká. Teď, když jste přestal bojovat: co chcete, Jamesi?❞
❝Klid.❞
─── ･ ｡ﾟ✪: *.🌌.* :⧗ﾟ. ───
Byl volný a přál si klid, který se po porážce...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
─── ･ ｡ﾟ✪: *.🌌.* :⧗ﾟ. ───
Slečna B. nebyla z jejího dnešního výkonu nijak zvlášť unešená. Natalia to na ní poznala velmi dobře, viděla, jak nespokojeně tiskla rty, jak jí zorničky ztmavly vztekem, když se její svěřenkyni nepovedl nějaký pohyb dokonale. Nijak ale nezměnila postoj svého těla, neřekla nic nahlas, jen Natalii nechala dokončit tanec, což pro ni bylo nyní ještě obtížnější, protože vztek slečny B. byl téměř hmatatelný, a jako kdyby v tu chvíli v místnosti klesla teplota o několik stupňů.
„Smím už jít, slečno B.?" zeptala se jí rozechvělým hlasem Natalia. Nenáviděla se za to, že dala najevo svou slabost. Byla unavená, a ze slečny B. měla vždy respekt, obzvlášť ve chvílích, kdy si ji podobně jako dnes nechala v sále samotnou a nutila ji tančit jeden a ten samý tanec pořád dokola a dokola. Byl již pozdní večer, ostatní dívky už se určitě chystaly zalehnout. Po dnešku ji bolelo celé tělo, chodidla jí hořela z námahy a svaly byly ztuhlé a napjaté. Potřebovala si odpočinout, ale o něco takového slečnu B. požádat nemohla. Kdyby takovou věc jen vyslovila, donutila by ji tu zůstat až do brzkých ranních hodin, kdy by se k ní samozřejmě připojily i ostatní dívky.
Slečna B. se ledově usmála, zhluboka se nadechla a propletla si prsty. „Myslím, že ne, Natalie," zašvitořila a zatvářila se spokojeně. „Trocha dalšího tréninku ti neuškodí. Nemysli si, že jsem si nevšimla, že mezi ostatními dívkami mírně zaostáváš. Jenže pročpak tomu je, hm?" nadhodila, a pomalými kroky se vydala k ní, jako by byla její kořist. Natalia se ani nepohnula, byť měla pocit, že se jí za chvíli už vypětím podlomí nohy. Celé dny plné tréninků na ni byly už zkrátka moc. „Není to proto, že bys byla úplně neschopná, bez talentu. Právě naopak. Ty to děláš schválně. Schválně se držíš zpátky. Ale tohle je tanec, Natalio. Do něj musíš dát vše. Myslíš si, že nevím, proč to děláš?" položila jí další otázku, na kterou si vzápětí ale zase sama odpověděla. „Opravdu by sis raději zvolila smrt, drahoušku? To přece nechce ani jedna z nás. Tak znovu," zazpívala, obešla Nataliu, přejíždějíc ji celou pohledem od hlavy až k patě, a šla se znovu postavit na své místo, odkud by na ni měla perfektní výhled.
Natalia se z posledních sil pustila do tance, soustředila se na každý jednotlivý pohyb a snažila se nevnímat pozorný pohled slečny B., kterým ji propalovala. Nikdy jí nic neuniklo, na to už si všechny zvykly. „Tanec a bojová umění k sobě mají blíž, než si myslíš, Natalio. Samozřejmě, několik věcí je od sebe odlišuje; tanec je o klidu a o přesnosti. Musíš se do něj ale procítit stejně jako do boje. Do obou činností musíš vložit své já, své srdce, svou duši. Tak proč to při boji jde a při baletu nikoliv, byť jsou si obě věci tak podobné, Natalio? Skutečně je to pro tebe takový problém? Znovu," přikázala jí, když Natalia dokončila tanec přesně ve chvíli, kdy se chystala přestat mluvit.
