─── ･ ｡ﾟ✪: *.🌌.* :⧗ﾟ. ───
❝Být sám je to nejtišší soukromé peklo, ze kterého se špatně uniká. Teď, když jste přestal bojovat: co chcete, Jamesi?❞
❝Klid.❞
─── ･ ｡ﾟ✪: *.🌌.* :⧗ﾟ. ───
Byl volný a přál si klid, který se po porážce...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
─── ･ ｡ﾟ✪: *.🌌.* :⧗ﾟ. ───
„Nemám svoje místo na světě."
„No právě."
Natasha se probudila z neklidného spánku. Kdykoliv byla na nějaké misi, kterou jí zadal SHIELD, měla problémy se spánkem. Neustále kolem sebe viděla nějaké nebezpečí, byla neklidná, nechtěla situaci podcenit. A nerada trávila čas v prostředí, o kterém toho mnoho nevěděla. Pokaždé, co se pak vrátila domů, nebyla situace o mnoho lepší, a než se zase stihla vrátit do svého původního režimu, SHIELD už pro ni měl další úkol. Nestěžovala si, koneckonců, cestovat z místa na místo pro ni nebylo nic neobvyklého. Svoje místo na světě neměla. Neměla rodinu. Měla jen SHIELD, který jí pomohl vymanit se z vlivu Rudé komnaty.
Mrkla na hodinky. Byly tři ráno. Sice se polovinu noci převalovala ze strany na stranu, ale alespoň dvě hodinky spánku si pro sebe ukradla. Měla tušení, že už neusne, a tak se s povzdechem zvedla z matrace a zamířila potichu do kuchyně. Ani se nepřevlékala, spala ve stejném oblečení, v jakém chodila běžně ven. Co kdyby se uprostřed noci něco semlelo? Na převlékání by nebyl čas a ona by nerada chodila po městě v pyžamu.
V kuchyni si ze skříňky vyndala skleničku a natočila si do ní trochu vody. Opřela se bedry o kuchyňskou linku a zatímco se dívala z okna do podmračené noci, pomalu upíjela ze sklenice a přemýšlela, co bude do rána dělat. Nejpozději v šest hodlala Jamese vzbudit, aby vymysleli, co dál. SHIELD jim sice poskytl několik složek, oni ale přesto neměli moc stop, vodítek, a ani ne tušení, o co se vlastně jedná. Jestli Nat něco nesnášela, bylo to právě nekonečné sezení nad dokumenty a složkami. Měla ráda akci a ráda věci zkoumala na vlastní pěst. Ale tohle k tomu také samozřejmě patřilo. Pomáhalo jim to lépe poznat jejich nepřítele.
Náhle jí k uším dolehl tichý šramot. Zpozorněla a celá se napjala. Přicházel ode dveří. Někdo zjistil, že se ukrývají v tomto bytě, a přišel si s nimi vyřídit účty? Výborně, tak ať si přijde. Ona je na útočníky připravená, zda je i James, no... doufala, že pokud má tvrdý spánek, probudí jej alespoň střelba. Pravou rukou hmátla po svém pouzdru, z něhož plynulým pohybem vytáhla pistoli. Potichu, jako kočka, našlapovala vpřed, aby ani jedna parketa nezavrzala, a přitiskla se ke stěně. Když se vyklonila, měla přímý výhled na hlavní dveře. Co nejtišeji zacvakla zásobník a pevně v dlani sevřela rukojeť. Byla naprosto klidná, taková situace pro ni nebyla novinkou, tohle dělala už stokrát.
Dveře se pomalu otevřely. Natasha nevykoukla hned, trpělivě vyčkávala, počká si, co útočník nebo útočníci udělají a kudy se vydají. Musela si všechno pečlivě rozmyslet a hlava už jí pracovala na plné obrátky, jak si vymýšlela nejrůznější scénáře a jejich řešení a přemýšlela o únikových cestách, kdyby se něco opravdu nepovedlo. Hlavně, aby se vzbudil James a nechodil tu jako mrtvolka. To by přineslo víc škody než užitku, a to rozhodně nepotřebovali. Nemuseli hrát útočníkům do karet.
