─── ･ ｡ﾟ✪: *.🌌.* :⧗ﾟ. ───
❝Být sám je to nejtišší soukromé peklo, ze kterého se špatně uniká. Teď, když jste přestal bojovat: co chcete, Jamesi?❞
❝Klid.❞
─── ･ ｡ﾟ✪: *.🌌.* :⧗ﾟ. ───
Byl volný a přál si klid, který se po porážce...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
─── ･ ｡ﾟ✪: *.🌌.* :⧗ﾟ. ───
Natasha se vrátila z obchůdku se dvěma lahvemi piva a jednou lahví vodky. Bucky na ni čekal v autě, dveře měl otevřené a přemýšlel, zatímco mu jako kulisa hrálo rádio.
„Jsme zachráněni, žízní neumřeme," zavolala na něj rudovláska zdálky a zamávala jednou lahví. Bucky zdvihl ruku, jako že jí rozumí. Pomalu se začínalo stmívat, slunce už skoro spadlo za obzor a když se otočil, mohl na tmavnoucí obloze vidět první hvězdy. Vzduch byl teplý a bylo z něj cítit přicházející léto.
„Tak pojď," pobídla ho Natasha, když došla k autu, a k jeho překvapení si nesedla dovnitř, ale místo toho se jen naklonila přes něj a zesílila rádio. Do nosu jej udeřil její sladký parfém. „Sedneme si ven, hm?" navrhla, ale nečekala na odpověď a rovnou se posadila na obrubník. Bucky ji váhavě následoval, stáhnul okénko a zavřel dveře. Když si sedl vedle ní, podala mu lahev piva. „Tak na co si připijeme?"
„Nemám tušení," odpověděl a otevřel si lahev.
Protočila oči. „Na rodinu," řekla prostě, a tak si přiťukli. Když se napili, Bucky si otřel ústa a zadíval se na ni.
„Proč zrovna na rodinu? Z našeho posledního rozhovoru mi nepřišlo, že bys na ni nějak ráda vzpomínala. Nebo jsem si to vyložil špatně? Že bys mi konečně odhalila kousek té tajemné Natashy?" zeptal se jí, ale vlastně byl připravený na další odmítnutí a nějakou kousavou poznámku.
Ušklíbla se a přitáhla si nohy k tělu, objímajíc je rukama. „Jestli bude ta vodka dostatečně silná a ty mě nebudeš srát, tak ti něco možná prozradím."
„Jsem překvapený," přiznal a loknul si.
„To s tvou sestrou mě opravdu mrzí," převedla téma znovu na něj a ohlédla se. „O jejím zdravotním stavu jsem nevěděla nic. Nevěděla jsem, že je na tom takhle." Ucítila na sobě Buckyho zvídavý pohled. „Fajn. Čas na první historku, a to toho v sobě ještě moc nemám. Když jsem se před pár týdny vrátila zpět od své rodiny, vzpomněla jsem si na to, co jsi mi ty tehdy vyprávěl o té svojí. Že jste se sestrou zůstali sami. Viděla jsem, jak jsi osamělý. Všichni Avengers někoho mají, ale ty jediný ne. Máš Steva, ale ten je teď furt s tou Sharon..."
„Mám tebe, ne?" nadhodil napůl v žertu, napůl vážně, a byl zvědavý na její reakci.
Napila se. „Říkala jsem, ať mě nesereš, Barnesi," připomněla mu suše.
„Nikdy nevím, jestli je tohle tvůj způsob, jak flirtovat, nebo co..."
„Já neflirtuju. A chceš slyšet tu historku, nebo co?" Rychle přikývl. „Prostě... řekla jsem si, že budu trochu pátrat. Pokusím se zjistit, co se s ní stalo, jestli je ještě naživu... Dohledat ji nebylo tak těžký, zvlášť když žijeme v době internetu, že jo." Pak se na něj podívala. „Je ti dost podobná, víš to?"
