Pomsta Mafie: Příběh lásky a nenávisti

Kapitola 22

Byl to zvláštní pocit být zase v Praze. Obzvlášť po tom všem co jsem zažila na Sicílii a Itálii. Jelikož jsem letěla Lucovým letadlem, letuška s pilotem mě dovedli zpátky na terminál a pomohli mi s kufrem. Do svého apartmá jsem se vracet zatím nechtěla a proto jsem si vzala Uber rovnou domů k mámě. Psala jsem jí ještě ze Sicílie, že se vracím zpátky, ale víc jsem neřekla. Bydlela kousek za Prahou, kde jsme byli za pár minut. I tak jsem celou tu dobu přemýšlela nad tím co se teď děje na Sicílii s Lucem a ostatními. Už tam ta druhá mafie je?

Vzala jsem svou tašku a šla k hlavním dveřím a zazvonila. Už jsem slyšela jak Finn štěkal za dveřmi. Mámin pes, kterého jsem milovala. Bydlela sama, takže jsem ji pře pár lety donutila si ho pořídit.

V tu chvíli se otevřeli dveře, v kterých stála moje máma a oči se jí radostní rozzářili.

"Stello, zlato..." usmála se a obejmula mě kolem krku.

"Mami..." usmála jsem se a povzdychla si.

"Moc si mi chyběla, ten měsíc co si byla pryč byl dlouhý, musíš mi vše vyprávět" řekne a pomůže mi s taškou dovnitř.

Vše to tu vypadalo jak při starém. Všude bylo uklizeno, několik květin a velká okna s výhledem na louku z terasy. Finn nadšeně běhal kolem mě a štěkal.

"Ahoj ty velkej kluku..." usměju se a kleknu si k němu, zatímco mi olízl celý obličej.

"Máš hlad? Dělala jsem bábovku a čaj" ozve se máma z kuchyně.

"To by bylo fajn, děkuju" řeknu a jdu s Finem ven na terasu.

Mamka položí čaj s bábovkou na stůl a sedne si na pohovku vedle mě.

"Tak? Jaké to vše bylo?" ptá se a napije se svého čaje.

Kývnu a ukousnu si bábovky.

"Bylo to docela fajn...Itálie je nádherná" kývnu, zatímco vymýšlím, jak jí zmíním celou tu záležitost s tátou a mafii, co mi celou tu dobu zatajovala.

"To ráda slyším" usměje se.

Pousměju se a napiju se čaje. Chvílí se ještě povídáme o prvním týdnu co jsem byla ještě v Positanu s Anitou, než se rozhodnu jít k věci.

"Mami, je tu vlastně něco o čem bych s tebou chtěla mluvit" začnu.

Mamka kývne a usměje se.

Nervózně se nadechnu a podívám se na ní.

"Proč si mi neřekla, že táta umřel ve skutečnosti kvůli mafii?"

Máma se na mě podívá a položí si čaj na stůl. Bylo vidět, že znervózněla.

"O čem to mluvíš?"

"Vím, že si říkala, že táta umřel při nehodě a nikdy si o něm v mém dětství nemluvila. Vím, že jeho jméno byl Paolo Ricci a ne Mayer" začnu.

Máma se nadechnu a promne si ruce.

"Nechtěla jsem aby ses tohle vše někdy dozvěděla"

"A důvod?"

"Bylo to tak lepší a chtěla jsem nás chránit. Jak ses o tom vůbec dozvěděla?" ptá se.

Nadechnu se a sleduju ji.

"Když Anita odjela zpátky do Prahy, potkala jsem muže a jeho táta znal toho mého a byl s ním obětí Neapolské mafie.."

Máma na mě nevěřícně kouká.