Pomsta Mafie: Příběh lásky a nenávisti

Kapitola 11

Další den byl Luca skoro celý den v Palermo na schůzkách, takže jsem ho zatím ani neviděla. Tedy aspoň to mi řekl Matteo. Přes den jsem si šla znovu zaplavat do bazénu a na chvíli si zacvičila na zahradě jógu, což mi udělalo dobře. Musela jsem se zkusit dávat zase pomalu dohromady, nebo bych se z toho všeho brzy zbláznila.

Kolem šesté hodiny jsem si dala sprchu a poslala zprávu mámě a Anitě, abych jim dala vědět, že je vše v pořádku. Problém byl jen, že můj šéf se brzy začne vyptávat, jestli jsem pořád nemocná. Teď to ale nechám být.

V sedm hodin večer dorazil do mého pokoje stylista na ples. Když si všimnu jeho vzhledu a přízvuku, bylo mi jasné, že je to rozhodně Ital, ale vypadal moc sympaticky.

    "Ciao bella" usmál se na mě a dal mi pusu na tvář. To jsem si všimla, že tento styl pozdravu byl v Itálii obvyklý.

    "Ciao" usmála jsem se nazpátek. To bylo možná jediné slovo co jsem znala Italsky. Naštěstí už potom ale začal mluvit anglicky.

    "Vy musíte být Stella, já jsem Antonio, těší mě" usměje se, "Takže slyšel jsem, že se chystáte na ples. Přinesl jsem pár šatů a bot, samozřejmě od těch nejlepších Italských stylistů jako Versace, Valentino nebo Moschino. Posaďte se prosím k zrcadlu" usmál se a odvedl mně k mému zrcadlu na židli. Byla jsem lehce v šoku z těch značek, které právě vyjmenoval. Nikdy jsem od nich na sobě nic neměla. Antonio mi začal různě sahat na vlasy a zkoušel jaký účes by se ke mně nejvíc hodil.

    "Máte krásné vlasy. Možná bych sepnul přední pramínky lehce dozadu a pár jich nechal kolem vašeho obličeje, aby to dělalo krásný tvar a trochu je natočíme. Co myslíte?" usměje se.

    "To je perfektní" usměju se a kývnu.

Vzal si do ruky hřeben a kulmu a začal pracovat na mých vlasech. Po chvíli jsme byli hotový a ten účes jsem si zamilovala. Ještě nikdy jsem nebyla tak hezky učesaná.

    "No nádherné...a teď make up. Přírodní nebo výraznější?" ptá se.

    "Mmm, nejspíš víc přirozený, ale mám ráda stíny"

    "Perfektní. Máte krásné oči, tak je ještě víc zvýrazníme" usměje se a pracuje na mém vzhledu.

    "Tak to bychom měli. Teď mě nechte ukázat vám ty nejlepší šaty" usměje se a otočí mě na židli směrem k němu, zatímco vyndá šaty z obalu. Jakmile mi ukáže troje různé šaty, mám bradu až na zem.

    "Mám tu tyhle nádherné červené, bílé a nebo zlato černé. Všechny k vám půjdou dokonale" řekne.

Zajímalo by mně jak ví mou velikost a jak věděl co vybrat. Nejspíš Luca.

    "Všechny jsou nádherný, ale ty červené jsou asi nejlepší" usměju se.

    "Úžasná volba. Jdeme je vyzkoušet" usměje se a já si stoupnu před něj.

Sundám si župan a pomůže mi do šatů. Když se podívám do zrcadla, ani bych se nepoznala. Nikdy jsem takhle oblečená nebyla. Vypadala jsem jako princezna.

    "To je nádherný.." řeknu potichu, zatímco si prohlížím šaty.

    "Ještě boty" řekne a podá mi černé jehly s malými diamanty.

    "Ty si mám vzít..?"

    "Ano. Jsou perfektní k vašim šatům" usměje se.

    "Páni.. děkuju" řeknu a nazuji si je.

Antonio se usmíval a prohlížel si moje šaty. "Vypadáte naprosto úchvatně" usměje se a zatleská si.

    "Moc vám děkuju, nikdy jsem se takhle neoblékla" usměju se.