Pomsta Mafie: Příběh lásky a nenávisti

Kapitola 3

Začala jsem bušit na dveře a neustále jsem se je snažila otevřít. V tu chvíli někdo auto odemkl a otevřel moje dveře.

    "Vidím, že už jste vzhůru" řekl muž v černém.

    "Co? Kdo jste?" ptám se se zatajeným dechem.

    "Brzo vám vše vysvětlíme, ale domů se teď nějakou dobu nedostanete" řekne a vytáhne mě z auta ven.

    "Hey! Okamžitě mě pusťte!" ječím na něj. Drží mě za paži a zabouchne za mnou dveře od auta. Všimnu si mého řidiče jak stojí vedle dvou mužů vedle letadla, všichni měli nasazené sluneční brýle a na sobě černá saka. Tak moment.

Než stihnu něco říct, ten chlap mi dá kus látky před obličej. To už upadám do spánku.

Pomalu otevřu oči. Nevím kolik času uběhlo, ale vidím, že jsem uvnitř soukromého letadla. Bolí mě hlava. Všimnu si, že jsem připoutaná a že už jsme vzlétli. Co se děje?

    "Už jsi se probudila. Promiň, ale jinak by jsme tě dovnitř nedostali" promluví na mě mužský hlas v angličtině s Italským přízvukem. Když zvednu oči, vidím před sebou sedět muže. V tu chvíli, když se rozkoukám mi dojde, že je to ten z baru a ten kdo stál v odraze zrcadla v butiku. Měl na sobě černé sako, bílou košili a sledoval mě studeným pohledem, z kterého mě přejel mráz po zádech.

    "Grazie Marco" řekne jednomu z mužů, když mu podá sklenici vody.

    "Myslím, že by ses měla napít" řekne a podá mi sklenici vody.

    "Je to další způsob jak mě otrávit?" řeknu potichu, pořád lehce omámená.

    "Neotrávili jsme tě. Jen si na chvíli usnula" řekne.

Zatřesu lehce hlavou a podívám se z okna. Pomalu dal tu sklenici na stolek.

    "Kdo jste a co po mě chcete" řeknu.

    "Všechno ti vysvětlím, až přistaneme na Sicílii" řekne a opře se o sedadlo.

Znovu se na něj podívám.

    "Na Sicílii? O čem to mluvíte? Musím se vrátit do Prahy. Tam letělo moje letadlo" řeknu.

    "To nepůjde" řekne.

    "Řekněte mi hne, kdo jste nebo vám slibuju, že na vás zavolám policii" řeknu a to už se začínám víc probouzet, "tohle je únos!".

    "Policie ti v tomhle nepomůže zlato. Věř mi a uvidíš, že se ti nic nestane" řekne a pousměje se.

    "Poslouchejte, můj řidič mě měl odvést na normální letiště" řeknu.

Jen pokrčí rameny.

    "To ani nebyl tvůj řidič. Patří k nám" řekne a pozoruje mě, "jestli si vzpomínáš na ten večer v baru, kdy jsi nás zahlédla z kopce?"

    "Takže to jste byli vy.." řeknu víc potichu.

    "Myslel jsem, že ti to už došlo"

    "Co jste udělali tomu chudákovi?" ptám se.

    "Ten chudák, byl tvůj řidič" řekne.

To si ze mě dělá legraci.

    "Cože? Co jste mu udělali??" nadechnu se.

    "Uklidni se. Nikdo na nic nepřijde. Dá se říct, že měl prostě nehodu a jak jsem řekl, vše ti řeknu potom" řekne.

Rychle se odpoutám a vstanu a chci jít do předu letadla, jenže on mě chytí za ruku a strhne mě zpátky si sednout.