Pomsta Mafie: Příběh lásky a nenávisti

Kapitola 13

Hotel byl přímo u centra, takže jsme za pár minut prošli kolem Kolosea nebo Fontány di Trevi. Venku bylo hodně lidí a turistů, ale Řím byl vážně okouzlující. Nevím jestli se mi víc líbilo v Positanu, na Amalfi Coast, nebo tady, ale Řím byl ze všech asi nejvíc rušný.

S Matteem jsme si i chvilkami povídali. Dozvěděla jsem se, že zná Luca už několik let a jsou dobří přátelé i když to nedávají moc najevo. Taky jsem mu vyprávěla o Praze a další různé historky, takže jsme se občas i zasmáli. Matteo si potrpěl na vtipy, což vypovídalo o tom, že je to typický Ital. Byl vlastně jediný, kdo mi od začátku přišel jako ten, kdo se mě snaží aspoň trochu pochopit.

    "Znám tady jednu úžasnou restauraci, jestli máš pořád hlad" řekne.

    "Mám, to by bylo fajn" usměju se a Matteo mě zavede ke krásné restauraci s venkovním sezením.

    "Máme tak dvě hodiny, takže spousta času" usměje se a podá mi jídelní lístek. Nemusela jsem dlouho rozmýšlet a objednala si těstoviny. Co jiného si taky v Itálii dát než těstoviny nebo pizzu. Matteo si myslím objednal to samé.

    "Děkuju, že tohle pro mě děláš" řeknu a podívám se na něj.

    "Je to moje práce a navíc jsi normální, takže mi to nevadí" usměje se a opře se.

    "Co myslíš tím normální?" zasměju se.

    "Tím myslím, že když si vzpomenu na Lucova ex, to byla velká fína" usměje se.

    "Jak to..?"

    "Pamatuji si, že jsem ji párkrát bral do města nebo někam na nákupy, když Luca nemohl a ta by se kvůli jednomu zlomenému nehtu mohla zbláznit. Víš co myslím, taková to hodně nóbl slečna" usměje se.

    "Vím jaký typ máš na mysli. Takže s tou sis nerozuměl"

    "Ne, ani trochu, ale upřímně si myslím, že Luca s ní nic vážného v plánu nikdy neměl" kývne.

    "Mmm a jak dlouho spolu byli? Byla to Italka?" ptám se.

    "Ano, jmenovala se Sophia a myslím, že to trvalo jen pár týdnů. Holka spíš na zavolání. Luca chtěl jen rozptýlení. V podstatě se s ní rozešel asi měsíc před tím, než jsem potkali tebe"

Jen se lehce usměju a napiju se vody.

    "Neříkej mu, že jsem ji nazval fína, i když on by v tom se mnou souhlasil" usměje se.

    "Neboj, to nemám v plánu" usměju se a akorát nám přinesou jídlo.

Bylo to vynikající a za pár minut jsem měli snědeno. Matteo to zaplatil a nasadil si zpátky své sluneční brýle.

    "Já si to mohla zaplatit sama" řeknu a zvednu se od stolu.

    "Ne ne, Luca by na tom trval" usmál se a vyšel se mnou zpátky do ulic.

    "Takže co teď? Chceš se podívat do nějakých obchodů? Máme čas" usměje se.

    "Klidně můžeme" pousměju se a následuji ho.

Procházeli jsme se kolem pár obchodů a i když jsem nakupování moc nemusela, nakonec jsem si koupila hedvábný šátek, který se dá nosit i jako doplněk na kabelce. Jak mi slečna v obchodě prozradila, v Itálii tohle ženy nosí. To mi úplně stačilo, jen jsem si ještě v jednom malém obchodě koupila přívěsek z Říma. Trochu klišé, ale vždy, když jsem navštívila nové místo, jsem si ho musela pořídit.

    "Už jsme venku necelé dvě hodiny. Budeme muset pomalu směrem k Lucovi, kde mají schůzku" prohlásí Matteo.

    "Dobře a nemohla bych sama dojít radši hotel?"