Pomsta Mafie: Příběh lásky a nenávisti

Kapitola 2

Tma. Muži v černém. Richard. Křik. Jeho oči. Jeho pohled.

Zvuk budíku mě probudí z noční můry z předešlé noci. Promnula jsem si oči a všimla si, že Anita ještě spí. Rozhodla jsem se rychle osprchovat, abych se trochu probrala z toho, co se mi právě zdálo. Studená voda mi pomohla vrátit se zpátky do reality. Myslela jsem, že dnes už se tím zabývat nebudu, ale pořád jsem přemýšlela nad tím, co se tam včera pod tím kopcem stalo. I když jsem věděla, že odpověď radši znát nechci, byla jsem i tak zvědavá, jestli ti muži v baru byli ti, co pravděpodobně spáchali vraždu nebo nějakou krádež. Četla jsem sice, že jsou v Itálii různé gangy a mafie, ale to by byla hodně velká náhoda, abych něco takového zahlédla. Navíc Positano bylo prý bezpečné. Zavrtěla jsem hlavou a opláchla si pod studenou sprchou obličej. Přestaň na to myslet. Vynadala jsem si v podvědomí a smyla si šampon z vlasů. Vzala jsem si na sebe župan a vlasy zabalila do ručníku. Když jsem se vrátila do ložnice, Anita už byla vzhůru.

"Dobré ráno, ty jsi vzhůru?" usměje se.

"Měla jsem hrozný sen, musela jsem to ze sebe smýt".

"Ale ne. O čem?" ptá se.

"Richard a o tom co jsem včera viděla" kývnu.

"To se nedivím. Za posledních pár dní toho na tebe bylo myslím až dost. Proto se teď oblékneme a jdeme do města" řekne a vstane z postele.

"Já myslela, že jsi chtěla jít k bazénu?" zasměju se.

"Tam půjdeme potom. Teď si zajdeme na snídani do kavárny a potom musíme nakoupit nějaké suvenýry" usměje se.

Vyfénovala jsem si vlasy a nanesla na sebe trochu pudru a řasenky. Oblékla jsem si na sebe svoje oblíbené modré letní šaty, co jsem měla i včera v baru a upravila vlasy. Vlasy jsem měla lehce po ramena, zatímco Anita je měla až k pasu.

Po chvíli jsme vyšli z hotelu ven a našli místní kavárnu kousek pod kopcem, kde jsme si dali výbornou snídani a kávu.

"Kam tedy půjdeme?" ptám se, když dojíme.

"Šla bych ještě kousek z kopce dolů na hlavní ulici. Koukala jsem, že tam je turistická oblast s obchody" usměje se a dopíjí kafe.

"Chci si koupit nějaký hezký klobouk na pláž, takže nejsem proti" usměju se.

"Já určitě chci nové sluneční brýle" řekne.

"Kde všude sis ty nekoupila sluneční brýle" zasmějeme se a odcházíme z kavárny směrem k hlavnímu náměstí.

Bylo něco kolem jedenácté odpoledne a už bylo horko na padnutí, ale to teplo od slunce co mě hřálo na kůži jsem si užívala. Když jsme odjížděli z Prahy tak pršelo a to byl květen. Neříkám, že u nás doma nebylo už taky docela teplo, ale tady aspoň neprší.

"Miluju jak tu všude hraje italská hudba" řeknu a otočím se do rytmu hudby.

"Já to tady miluju všechno. Má to tady svoje kouzlo, není to tak přelidněné jako Řím" řekne Anita a usměje se.

"Pravda. Podíváme se támhle?" ukážu na menší místní obchod s oblečením.

"Uhh, tak to beru" usměje se Anita a jde směrem k obchodu.

Byl to menší Italský butik, ty jsem úplně milovala. Zkoušíme si na sebe s sanitku různé věci. Zahlédla jsem hezké plážové klobouky a jeden jsem si hned vyzkoušela. Prohlížela jsem se v zrcadle, když v tu chvíli jsem zahlédla muže v odrazu za mnou na ulici jak mě pozoruje. Když jsem se otočila, už tam nebyl. Vypadal jako ten, kterého jsem včera viděla v baru, když odcházel. Začínám z toho už vážně bláznit?