Pomsta Mafie: Příběh lásky a nenávisti

Kapitola 20

Další den ráno jsem Luca neviděla. Matteo mi oznámil, že odjel s Francem do města na schůzku. Ani nevím jestli tuhle noc vedle mě Luca spal, ale ráno v posteli nebyl. Nasnídala jsem se a sedla si na pohovku na terase.

"Kdy se Luca vrátí?" podívám se na Mattea.

"Někdy odpoledne. Potřebuješ něco?"

Zakroutím hlavou a podívám se zpátky do knížky.

"Já chápu, že jsi na Luca naštvaná, ale-"

"Matteo, nemá to cenu. Už se to stalo" kývnu, když mu skočím do řeči.

Matteo kývne na souhlas, když pochopí, že se o tom nechci bavit.

Odpoledne jsem si na sebe vzala legíny a sportovní podprsenku a půjčila si z Lucova posilovny podložku na cvičení. Vždycky jsem ráda cvičila jógu. Dokázalo mě to uklidnit a přijít na lepší myšlenky. Taky jsem se potřebovala protáhnout a začít trochu zase cvičit.

Došla jsem na zahradu a položila ji na trávu. Sedla jsem si na ni a nejdřív si začala protahovat paže a krk, který jsem většinou měla nejvíc zatuhlý ze všeho toho stresu. Bylo příjemné teplo a lehký vítr přinášel vůni slaného oceánu až na zahradu. Pár minut jógy a cítila jsem se zase mnohem líp. Na chvíli jsem si lehla zpátky na podložku na záda do polohy Savasana a odpočívala. Cítila jsem se zase v klidu a uvolněně. Slunce na mě přímo svítilo, ale po chvíli jsem cítila jak jsem se dostala do stínu. Myslela jsem si, že to byl mrak, ale když jsem otevřela oči, zjistila jsem, že nade mnou stál Luca.

"Nevěděl jsem, že cvičíš jógu" řekl a pousmál se.

"Mhm, děláš mi stín" řeknu a dám si paži přes oči.

"Můžeme si promluvit?"

Dám si ruku stranou a podívám se zpátky na něj. Pomalu si sednu.

"Jestli myslíš o včerejšku, tak není o čem"

Luca mi podal ruku a pomůže mi vstát.

"Chápu, že tě to vyděsilo, ale ten chlap byl a je hovado" řekne a pozoruje mě.

"To sice je, ale byl to můj ex a mohl si ho jen odstrčit a ne mu hrozit tím, že ho zabiješ" řeknu a sroluju podložku zpátky a sednu si na pohovku. Luca si stoupne přede mě.

"Vím, že to bylo přes čáru, ale měl jsem na něj vztek. Vždyť ti málem chtěl zase ublížit"

Vzdychnu a promnu si obličej.

"Já to chápu Luco, ale nemůžeš na všechno jít násilím. Co bych dělala, kdyby si ho zabil? Všichni by ho hledali a navíc by se tím vše jen zhoršilo"

Luca mě pozoruje jakoby se snažil pochopit co říkám. Vzala jsem ho jemně za ruku a zvedla k němu pohled.

"Jsem ráda a vážím si toho, že se mě snažíš chránit, dobře? Ale nemůžeš zabít každého, kdo na mě sáhne"

"A to platí i pro Neapolskou mafii?"

Vzdychnu.

"To je zase něco jiného. Ty nebyli součástí mé rodiny a zabili mi tátu a je to mafie. S těma já nic společného nemám"

Luca lehce kývne a chytne mě jemně za bradu, takže se na něj znovu podívám.

"Omlouvám se, dobře?"

Kývnu a pomalu se znovu zvednu a políbím ho na tvář. Šla jsem zpátky přes terasu do koupelny a dala si sprchu.

Večer jsme s Lucem večeřeli venku na terase a dnes se k nám připojil Matteo s Francem. Většinou jsme to byli jen já a Luca, ale dnes jsem pozvala i je. Chtěla jsem si s nimi promluvit. Napila jsem se vody a položila příbor na talíř, když jsme dojedli.