Pomsta Mafie: Příběh lásky a nenávisti

Kapitola 9

Pablo mě odvedl zpátky do mého pokoje, když jsme dorazili zpátky na Amalfi Coast. Nevěděla jsem co dělat, ale spát se mi určitě nechtělo. Na to jsem teď v těle měla pořád moc adrenalinu a strachu. Co když se jim něco stalo?

Sedím na posteli a dívám se z okna. Je něco kolem druhé hodiny ráno a už to jsou dvě hodiny, co mě sem dovezl Pablo zpátky. Věděla jsem, že jsem byla pořád naštvaná, že mi to nevyšlo, ale i tak jsem se cítila trochu provinile a bála se, že budou kvůli mně Luca s Matteo možná mrtvý. Promnula jsem si obličej a v tu chvíli se otevřeli dveře do mého hotelového pokoje, v kterých se objevil Luca, Matteo a Franco.

S Lucou se na sebe jen chvíli díváme. Přitáhnu si deku víc k sobě, i když mám na sobě pořád stejné oblečení. Luca něco řekne Matteovi a Francovi Italsky, načež oni kývnou a odejdou zpátky na chodbu.

    "Omlouvám se" řeknu asi moc potichu.

    "Uvědomuješ si, co jsi způsobila?" řekne trochu skrz zuby.

Zamračím se na něj.

    "Já? Co jsem způsobila?"

    "Zaprvé, co tě to napadlo utéct od Marca, riskovat život a běhat večer po ulici v Neapoli?!" to už na mně Luca zvyšoval hlas.

    "Tak aby jsi věděl, už jsem říkala, že tu s vámi nechci být ani minutu a že chci zpátky domů a na tohle vše zapomenout!" bráním se, "nemáš právo mně tu takhle držet. Mám doma svůj život, který byl ještě před tebou úplně normální a já vás neprosila, aby jste mě sledovali!"

    "Já ti říkal, že i tak by si v bezpečí nebyla a že by si tě Neapolská mafie našla!"

    "Přestaň už pořád s tou Neapolskou mafií!"

    "Víš vůbec co to bylo za chlapy, co tě málem unesli?" Luca mě pozoruje.

    "Ne, každopádně by to nebylo poprvé co mně někdo unesl!"

    "To byli oni. Ti kteří zabili tvého a mého tátu a ti co jdou teď po tobě. Teď o to víc, když ví, že už jsi tady a s námi a to jen proto, protože si byla tvrdohlavá a snažila se utéct a vystavila ses nebezpečí!"

Chvíli na něj jen koukám. Nečekala jsem, že to budou zrovna oni. To snad taky věděli, že jsem jela do Neapoli? Vše mi to už přestalo dávat smysl.

    "Takže to je moje vina, že po mně jdou a že můj táta s nimi měl spory" bráním se.

    "Ne. Jde o to, že se chováš nezodpovědně a jen nám to vše komplikuješ Kdyby si neutekla a zůstala tady kde jsi měla, nemuseli nic víc zatím vědět. Zkazilo nám to plány!"

    "Tak to se omlouvám, ale já jsem unesená před pár dny nechtěla být. Možná sis to měl rozmyslet předem, než si mě dotáhnul do toho pitomého letadla!" zvednu se z postele a jdu směrem ke dveřím.

    "Kam jdeš" ptá se.

    "Pryč od tebe" řeknu a vezmu za kliku, ale otočím se na něj zpátky.

    "Jak jste mně vlastně našli, když byl můj mobil vypnutý?"

    "Tvůj mobil jsme napojili na náš systém. Vidím všechny tvoje zprávy, takže i to, že sis objednala taxi na letiště v Neapoli. Hned potom mi už volal Marco, že si utekla" řekne chladně.

Jen na něj nevěřícně zírám.

    "Cože jsi udělal? To je moje soukromí" řeknu.

Luca jen pokrčí rameny. V tu chvíli to už nevydržím a vlepím mu facku přes jeho obličej.