Pomsta Mafie: Příběh lásky a nenávisti

Kapitola 34

Sledovala jsem z okna jak slunce pomalu mizí za oceánem. Měla jsem ráda jízdy autem na Sicílii, protože z většina míst byl výhled na moře. Luca mě jemně hladil po mé ruce, kterou jsem měla položenou na jeho noze.

"Co budeš dělat až přijedeme?" ptám se.

Luca pokrčí rameny.

"Teď toho víc ohledně Franca dělat nemůžeme, takže se můžeme společně navečeřet a pak cokoliv budeš chtít" usměje se.

"Tak fajn..." usměju se a podívám se zpátky z okna. Už byla tma a po ulicích svítili jen noční světla. Vzala jsem svůj mobil a poslala fotku mámě. Řekla jsem ji, že jsme museli kvůli schůzce odjet zpátky. Pravdu jsem ji říct nemohla, protože by se strachovala a to jsem nechtěla, i když mě bolelo ji lhát. To samé Anitě, ale teď jsem neměla moc na výběr.

Blížili jsme se už směrem k naší ulici, když v ten moment jsme si v dálce všimli několik zaparkovaných aut před hlavní bránou k vile.

"Co je to za auta? Ty jsou vaše?"

Všimla jsem si jak se Luca zamračil a zpomalil auto.

"Ne to není od nás..." řekne, když v tu chvílí mu zazvonil mobil v autě přes handsfree na hlasitý odposlech. Luca hovor přijal a pomalu pořád jel směrem k bráně.

"Luco!" ozve se Matteo.

"Kdo je u nás?" ptá se Luca.

"Nevracejte se zpátky, jsou tady!"

Najednou se přední sklo našeho auta roztříštilo na tisíc kusů, když po nás někdo z nich začal střílet. Luca se rychle sklonil nade mnou, aby mě schoval před dalším výstřelem. Dala jsem si ruce za hlavu a sklonila se co nejvíc dolů. V tu chvíli se otevřeli moje dveře a někdo mě vytáhl z auta ven. Snažila jsem se od toho chlapa dostat, ale byl moc silný. Měl jeho paži kolem mého krku, když mi druhou rukou namířil zbraní proti mé hlavě.

Luca se rychle dostal z auta a stoupl si proti nám. Cítila jsem jak mi srdce brzo vyskočí z krku, ale snažila jsem se nedat svůj strach najevo. Luca začal na toho muže řvát Italsky, takže jsem nerozuměla. Ten muž přitáhl jeho paži víc kolem mého krku, až jsem začala hůř dýchat, jeho zbraň pořád u mé hlavy.

"Hned ji pustíš nebo tě zabiju!" zařval na něj Luca, tentokrát anglicky.

"To je ta tvoje nová coura říkal Franco, bez ní budeš nic" usmál se.

"Řekl jsem ať ji pustíš, ona s tím nemá nic společného" řekne skrz zuby.

Ten chlap se jen zle zasmál, když v tu chvíli jsem slyšela výstřel. Zavřela jsem oči, když jsem si myslela, že to byla jeho zbraň, ale necítila jsem bolest. Ten chlap se najednou svalil k zemi a já si všimla, že ho střelil Matteo.

Luca mě rychle zatáhl za ruku a vedl mě zpátky k autu. Rychle si s Matteem něco řekli a nastoupili jsme do auta, zatímco Matteo odběhl zpátky na pomoc ostatním. Viděla jsem jak se tam střílí a byl tam dokonce i požár z jednoho auta. Panikařila jsem a slzy mi stékali strachem po tvářích.

Luca rychle vyjel pryč od vily a jel směrem zpátky odkud jsme přijeli. Všimla jsem si, že přední sklo bylo úplně pryč a střepy byli všude.

"Jsi v pořádku?" hodí na mě Luva vyděšený pohled, zatímco rychle projíždí ulicemi.

"Jsem..." to bylo to jediné co jsem byla ze sebe schopná vydat.

"Kam to jedeme.." dala jsem si dlaň na hrudník, když jsem se snažila popadnout dech.