Pomsta Mafie: Příběh lásky a nenávisti

Kapitola 12

Celou cestu v autě jsem prospala na Lucovo rameni. Měla jsem takový pocit, že jsme se na plese víc sblížili. Začala jsem k Lucovi cítit větší důvěru a to jsem ještě před tím byla schopná ho probodávat pohledem. Nevím jestli to je díky jeho očím nebo charisma, ale začínám věřit, že mi s ním nic nehrozí. I potom našem hovoru s Francescou.

Probudilo mě až když jsem ucítila zastavit auto. Luca mě vzal pomalu do náruče a odnesl mě z auta dovnitř zpátky do mého pokoje.

    "Děkuju.." pousmála jsem se na něj, zatímco mě položil na postel.

    "Klidně běž spát, je pozdě.." řekne a jde směrem ke dveřím.

    "Děkuju za dnešek. Užila jsem si to" pousměju se.

Luca kývne a usměje se lehce nazpátek a odejde.

Sundala jsem si šaty a vrátila je zpátky do obalu, který mi tady nechal Antonio a odlíčila všechen make up a rozčesané vlasy dala do drdolu, abych si je nenamočila a šla se osprchovat. Bylo příjemné nechat na sebe téct teplou vodu. Vždycky mě to dokáže před spaním uklidnit a zrelaxovat. I když jsem si to nechtěla přiznat, začala jsem se tu cítit víc doma.

Vzala jsem si na sebe noční košili a župan a sešla ještě dolů do kuchyně udělat si čaj, i když už bylo něco kolem jedenácté večer. Když čekám, až se dovaří voda v konvici, všimnu si otevřených dveří na terasu, kde seděl Luca s Francem. Mluvili Italsky, takže jsem nerozuměla ani slovo, ale bylo vidět, že mezi nimi panuje napětí. Zaslechla jsem, jak zmínili mé jméno, což mě přinutilo se na ně znovu podívat, když v tu chvíli Luca vztekle praštil do stolu, až jsem z toho málem vylila vodu z konvice vedle hrníčku.

Franco se zvedl od stolu a přišel zpátky dovnitř a podíval se na mě. Lehce jsem se na něj usmála, ale on se jen podíval jiným směrem a odešel pryč do jiné místnosti. Nevím co se mezi nimi stalo, ale všimla jsem si jak si Luca venku nervózně prohraboval vlasy.

Vzala jsem si čaj ven na terasu a položila ho pomalu na stůl a podívala se na něj.

    "Je všechno v pořádku?" ptám se ho pomalu.

Luca ke mně zvedne oči.

    "Vypadá to tak snad?" štěkne.

    "Promiň, jen jsem se zeptala" řeknu a přitáhnu si župan víc k tělu.

Luca si povzdychl a zavrtěl hlavou.

    "Ne, promiň. Nechtěl jsem na tebe vyjet" řekne a přitáhne si mě za ruku blíž. Pomalu si sednu k němu na klín.

    "Jestli to bylo něco kvůli mě, tak se znovu omlouvám za to, že jsem tenkrát utekla do Neapoli" řeknu, když mě Luca jen pozoruje.

    "A ten ples jsem si vážně užila...a asi už teď vím, že ti můžu věřit" kývnu.

Luca se pousměje.

    "Jak to vlastně teď vypadá s tou Neapolskou mafií?" ptám se.

    "Zatím se to nějak nepohlo. Vymýšlíme plán jak je dostat tak, aby to nečekali. Vlastně budeme muset zítra na pár dní do Říma. Budeme tam mít schůzku" řekne.

    "Aha a tam budu muset jet taky?" ptám se.

Luca přikývne.

    "Ano. Tady tě samotnou nenechám. Hlavně ne po poslední zkušenosti"

Pokrčím rameny.

    "Tam jsem s vámi byla taky a to jsem měla za zády bodyguarda a stejně se mi to skoro povedlo, kdyby jsi nesledoval moje zprávy" řeknu.