Pomsta Mafie: Příběh lásky a nenávisti

Kapitola 25

Byl to nejdřív jen jeden výstřel a potom hned několik dalších za sebou. Nevěděla jsem co se tam děje, jediné co jsem slyšela byli vystřeli a křik mužů v Italštině. Klepala jsem se nejen zimou, ale i strachem. Začala jsem přemýšlet nad nejhorším, když v tu chvíli se otevřeli dveře a já zvedla oči. Ze slz jsem je měla tak rozmazané, že mi trvalo pár vteřin se vzpamatovat, kdo to byl, ale pak mi to došlo. Matteo.

    "Stello!" křikl vyděšeně a rozběhl se ke mně a pomohl mi dostat se z provazů.

    "Matteo co se děje" řeknu, zatímco mi pomůže vstát.

    "Vše ti řekneme potom, ale já tě teď musím odtud dostat ven" řekne a chytne mě za ruku. Jde se mnou rychlím krokem chodbami. Zvuk výstřelů a výkřiků zesiloval, když jsme se přibližovali zpátky k místnosti, ve které mě drželi předtím. Pevně jsem držela Mattea za ruku.

Když jsme se dostali do hlavní haly, velké dveře do té místnosti byli dokořán otevřené. Viděla jsem jak Enzo s jeho muži bojovali proti našim bodyguardům, ale potom jsem zahlédla jeho a myslela si, že mám halucinace. Luca?

    "Stello pojď než si nás všimnou" řekl Matteo a táhl mě za ruku, abych ho následovala, ale já se bránila a pořád sledovala co se dělo. Měla jsem pocit jako bych přestala vše slyšet a vnímat, jen jsem pozorovala muže, který se silně pral s Enzem. Potom se otočil a já málem spadla na kolena.

    "Luca" řekla jsem potichu.

Matteo se na mě podíval a potom směrem mého pohledu.

    "Luca nás dožene, ale teď pojď" řekne Matteo.

Jenže já se musela přesvědčit, že se mi to nezdá. Vytrhla jsem se rychle Matteovi z ruky a vyběhla směrem k té místnosti. Slyšela jsem Mattea za mnou, ale ignoroval jsem ho.

    "Luco!" křikla jsem a opřela se o stěnu, protože mi bylo slabo. V ten moment mi bylo jedno, že stojím uprostřed boje mezi mafií. Potřebovala jsem ho vidět. Měl být mrtvý a tohle je buď jen sen, nebo opravu realita.

Enzo a ostatní byli zraněný a krváceli, za to naši bodyguardi a Luca se prali dál bez jakéhokoliv zranění. V ten moment Luca zvedl pohled, zatímco Enzo ležel na zemi v rozbitém skle, když ho Luca strčil.

    "Stello, běž pryč s Matteem!" křikl, zatímco v druhé ruce držel zbraň, ale nespustil ze mě očí.

Byla jsem schopná ho jen pozorovat, jako bych tam byla jen já a on. Nevěřila jsem že je tady a naživu. Byla jsem zmatená. Než jsem stihla cokoliv udělat, nečekaný výstřel mě vyděsil tak, že jsem nadskočila do strany a zavřela oči, když si Matteo rychle stoupl přede mě a dal mi ruce na paže, aby mě kryl za rohem.

Najednou vše utichlo a já jen cítila jak se Matteo ostře nadechl. Otevřela jsem oči a podívala se mu přes rameno. V tu chvíli mi spadla brada a zapomněla jsem dýchat.

Luca ležel na boku a držel se za spodní část břicha.

    "Ne!" vykřikla jsem a snažila jsem se dostat z Matteova sevření.

Enzo stále ležel na zemi s ostatními, jeho zbraň kterou právě vystřelil po Lucovi mu pomalu vyklouzla z ruky, když poté zavřel pomalu oči. Nastalo ticho.

Všichni z Neapolské mafie leželi na zemi, nejspíš mrtvý a mezi nimi ležel i Luca, který se držel za břicho a sténal bolestí, ale jeho hlas slábl.

    "Ne to ne! Pusť mě k němu Matteo!" ječela jsem na něj, slzy mi znovu zaplavili oči. Matteo mě ale pevně držel a další dva bodyguardi mě chytli zezadu.