Pomsta Mafie: Příběh lásky a nenávisti

Kapitola 6

Myslela jsem si, že poletíme znovu jeho letadlem, jenže místo letiště jsme přijeli do přístavu, kde bylo zaparkovaných několik luxusních jachet.

    "My nepoletíme?" ptám se, když vystoupíme z auta.

    "Ne.." řekne.

    "Jak dlouho tam pojedeme?" ptám se.

    "Pár hodin. Budeme tam zítra ráno" řekne.

    "Nebylo by lepší tam rovnou teda letět..?"

    "Možná, ale řekli jsme si, že si uděláme výlet" řekne a jde směrem k jachtě.

Ostatní jeho bodyguardi zatím dávali věci z auta na jachtu.

Následuji ho a taky nastoupím. Byla to obrovská jachta, která vypadala spíš jako moderní dům na vodě než loď.

    "Na mé jachtě zůstaneme jen my dva, Matteo a můj strýc Franco. Ostatní si vezmou druhou menší jachtu a pojedou za námi" řekne a otevře dveře dovnitř.

Když vidím jak to vypadá vevnitř, vytřeštím oči.

Nevypadalo to jako by jsme byli na nějaké jachtě, ale interiér vypadal jak z luxusního bytu. Bylo tam obývací místo s pohovkami, bar a kuchyň. Všimla jsem si i schodů dolů a chodby byli vybavené dalšími místy k sezení. Vše bylo v bílé a světle hnědé barvě. Bylo to nádherný.

    "Ukážu ti tvůj pokoj, jsou o patro níž" přijde ke mně zpátky Luca.

Jen kývnu a následuji ho ke schodům. Sejdeme o patro níž a jdeme dlouhou chodbou, kde jsou dveře do různých pokojů a okna s výhledem na moře. Luca se mnou jde až nakonec chodby a otevře dveře do jednoho z pokojů.

    "Tady se můžeš na těch pár hodin zabydlet. Já budu na druhé straně. Máš tu i koupelnu, televizi, křeslo.." řekne zatímco se rozhlíží kolem.

Nikdy jsem takhle luxusní a velkou jachtu neviděla, ale byla jsem z toho vedle.

    "Dobře, děkuju. Je to nádherný. Ani bych neřekla, že jsem na jachtě. Nehne se to" řeknu a sednu si na postel.

    "Jsem rád, že se ti líbí. Za chvíli vyplujeme až to s ostatníma připravíme. Matteo ti sem přinese věci. Budu venku úplně nahoře, kdyby si něco potřebovala" řekne a bez dalšího slova odejde z pokoje.

Netrvalo dlouho, než jsem cítila, že jsme opustili přístav. Viděla jsem z okna jak se vzdalujeme od pobřeží. Bylo něco kolem jedenácté odpoledne a cítila jsem, že začínám mít hlad. Zapomněla jsem, že jsem nesnídala a prázdný žaludek, teď asi nebyl dobrý nápad. Zvedla jsem se z postele a šla zpátky po schodech nahoru do prvního patra. Všude byla velká okna, takže i zevnitř byl nádherný výhled na oceán a ostrov Sicílie. Nevěděla jsem, jestli tu je něco k jídlu, ale našla jsem misku s ovocem a vzala si jablko a sedla si na pohovku v obývací místnosti.

Nevím co budeme dělat na Amalfi Coast, jen vím, že to není tak daleko od Positana, kde jsme byli s Anitou. Pořád někdy přemýšlím nad tím, jak rychle se vše dokáže změnit. Možná, kdybych nešla ten hovor s Richardem vzít jinam na ten výhled u baru, nikdy by po mě Luca nešel, ale už jsem se s tím začínala víc smiřovat a i tak mi řekl, že by si mě stejně našli. Asi to byl prostě můj osud. Třeba si to Luca s druhou mafií brzo vyřeší beze mně a já budu moc jet zpátky domů. Brzo si budu muset vymyslet důvod, proč jsem se pořád ještě nevrátila do Prahy, nebo to bude všem začínat být podezřelé.

Když dojím své jablko, rozhodnu se jít podívat ven na palubu. Dojdu k zadní části jachty, takže vidím jak se vzdalujeme od pevniny. Byl to nádherný výhled a cítila jsem kolem ten slaný vzduch z moře a teplo od slunce. Opřela jsem se o zábradlí a na chvíli pozorovala ten výhled. Itálie byla vážně nádherná.