Pomsta Mafie: Příběh lásky a nenávisti

Kapitola 26

Když mě konečně pustil doktor na pokoj k Lucovi, sevřelo se mi srdce, když jsem ho viděla ležet. Měl omotané zápěstí a i dolní část jeho břicha, kde ho postřelili. Na straně hlavy měl ještě zaschlé kapky krve. Jeho oči byli otevřené, ale bylo vidět, že mu není dobře. Posadila jsem se na židli vedle jeho postele a lehce ho vzala za ruku. Chvíli jsme na sebe jen hleděli, zatímco jsem mu prsty přejížděla po kloubech.

    "Jak se cítíš..?" zeptala jsem se potichu.

Luca se pousmál.

    "Mnohem líp když jsi tady a v pořádku" řekne.

    "Doktor říkal, že ti tu kulku vyndali z břicha a že se za pár dní uzdravíš, ale musíš odpočívat" řeknu.

Luca si jen oddychne.

    "Tohle není tak hrozný. Zažil jsem mnohem horní zranění"

    "To mi raději ani neříkej...Tohle tedy hrozné je. Mohl si umřít" řeknu.

    "Já vím..ale věděl jsem, že je dostaneme a povedlo se to. Jen jsem celou tu dobu doufal, že si v pořádku. Ublížili ti?" ptá se a pohladí mě druhou rukou lehce po tváři.

    "Ty se teď opravdu ptáš jestli ublížili mě? Ty jsi skončil tady" řeknu a pozoruji ho.

    "Takhle to ale dopadnou nemělo..celý se to obrátilo vzhůru nohama a nic z toho jsme nečekali.." řekne a povzdychne si, "moc mě to mrzí Stello" jeho hlas zněl zlomeně.

    "Ne, Luco..za tohle ty nemůžeš. Sám si říkal, že s mafií je těžké předpokládat co se stane, ale nakonec jste to všichni dokázali a já nemůžu být víc vděčná za to, že jsi naživu" řeknu a stisknu mu ruku.

    "Odjedeš zpátky do Prahy..?" zeptá se.

    "Jak tě to teď napadlo?"

    "Tak zněla dohoda..až bude po všem, můžeš odjet zpátky, kde už ti nic nehrozí" pozoruje mě.

    "Ne, nikam teď nepojedu. Po tom všem a za posledních několik týdnů se jen tak neseberu a neodjedu. Já o tebe nechci přijít.." řeknu, "samozřejmě se domů někdy vrátím za mámou a Anitou, ale teď jsi moje priorita ty" kývnu.

Luca si povzdychne a pohladí mě po tváři.

    "Jsi můj anděl.."  zašeptal.

    "Vše si řekneme, až ti bude líp a budeš moc zpátky domů, dobře? Teď odpočívej" řeknu a pohladím ho po vlasech.

    "Zůstaneš tady?" zeptá se.

Kývnu na souhlas.

Luca se pomalu posune ke straně postele a podívá se na mě.

    "Ne ne, nechci tě zranit. Budu sedět tady" řeknu.

    "Prosím..?"

Luca mě pozoruje a po chvíli lehce kývnu a opatrně si lehnu k němu. Přitáhne si mě blíž k tělu a zavře oči.

Chvíli jsem ho pozorovala, jak pomalu usínal. Nevěřila bych, že před týdny jsem ho viděla poprvé v baru s Anitou, kdy mě potom dostal na Sicílie a já ho nenáviděla, myslela si že je to vše lež. Jenže pak jsem ho opravdu poznala a zamilovala se tak, že jsem byla schopná riskovat vše, i přesto že jsem se pohybovala mezi mafií.

Pořád jsem potřebovala od Luca vysvětlit věci ohledně Franca a vše kolem toho, ale jediné na čem mi teď záleželo bylo, aby se dostal v pořádku zpátky domů. Luca uměl být zpočátku chladný a děsivý a často jsem pochybovala, ale protože jsem věřila, že je to jen maska šéfa Sicilské mafie, povedlo se mi poznat toho opravdového Luca. Nakonec jeho táta měl stejný osud jako ten můj. Teď nás doufám čekají jen hezčí chvíle. Po chvíli přemýšlení jsem také usnula až do dalšího rána.