Pomsta Mafie: Příběh lásky a nenávisti

Kapitola 10

Další den ráno jsme přijeli zpátky na Sicílii. S Lucou jsme spolu od včera večer nepromluvili. Když jsme dorazili zpátky k jejich vile, šla jsem rovnou do svého pokoje vybalit si věci. Moc jsem už nevěděla co dělat dál, tak jsem vzala svou knížku a šla si sednout ven na zahradu.

Luca ke mně po chvíli přišel a sedl si naproti mně.

    "Co děláš?"

Zvednu k němu pohled a pak zpátky do knížky.

    "Asi vidíš, co dělám" řeknu.

    "Budeš dál předstírat, že tu nejsem?"

    "Vlastně ano. To bude nejlepší" řeknu, ale nepodívám se na něj.

Koutkem oka vidím jak se zvedl a jde směrem ke mně. Než jsem se stihla podívat, zvedl mi bradu nahoru k němu.

    "Nehraj si se mnou" řekne.

    "Já si s tebou nehraju. Jen si tě chci držet dál od sebe"

    "A to proč?"

    "Nepotřebuju ke všemu důvod. Prostě na mě radši nesahej" řeknu a snažím se mu odstrčit ruku pryč, ale on mě za ní popadne dřív.

    "Nebo se snažíš ode mě držet dál, protože máš strach?" ptá se.

    "Strach z čeho?"

    "Z toho, že ke mně budeš mít nějaké city"

Podívám se mu do očí a zamračím se.

    "Možná si zvyklí, že každá před tebou padá na kolena, ale já to rozhodně nebudu" odseknu.

    "Nebo se tomu jen bráníš" řekne.

Povzdychnu si a zvednu se.

    "Možná tak ve tvém snu, ale v realitě na to zapomeň"

    "Pořád snad myslíš na Richarda?"

    "Cože?"

    "Řekl, že se k tobě chce vrátit, ne? To chceš?"

Nadechnu se a zakroutím hlavou.

    "Ne, ale ty o tom nic nevíš. Zase jsi mi sledoval mobil?"

Luca pokrčí rameny.

    "Jestli si myslíš, že takhle si mně někdy získáš, tak to se pleteš, protože se chováš jako nechutný hajzl" řeknu mu do očí a odcházím od něj pryč. Cítila jsem na sobě jeho pohled do doby než jsem vešla zpátky dovnitř. Možná jsem na něj byla zbytečně nepříjemná, ale tohle byla jediná možnost jak si ho od sebe držet dál.

Když jsem vešla zpátky do mého pokoje, všimla jsem si na mobilu nové zprávy od Anity. Ptala se mě, kdy se vrátím do Prahy a jak se mám. Vzhledem k tomu, že mi Luca sleduje moje zprávy, rozhodla jsem se tentokrát Anitě neodepisovat. Už mi i došli nápady na lži a neměla jsem už náladu komukoliv odepisovat. V tuhle chvíli mi to bylo už vše tak nějak jedno.

Večer jsem šla zpátky ven na terasu, kde na stole už byla připravená večeře. Rozhlédla jsem se kolem a sedla si pomalu ke stolu.

    "Už jsem myslel, že z toho pokoje dnes už nevylezeš" přijde Luca a sedne si ke stolu naproti mně.

    "Měla jsem hlad" řeknu.

    "Samozřejmě. Vezmi si, co chceš" řekne a začneme oba jíst.

Věděla jsem, že mají svého kuchaře a vařil opravdu dobře. Oba jsme se najedli v tichosti.

    "Zítra ráno pojedu do města na schůzku do Katánie, není to odtud daleko. Matteo tu zůstane" řekne.