Pomsta Mafie: Příběh lásky a nenávisti

Kapitola 29

Na večer jsme se rozloučili s mámou a Anitou a odjeli směrem k mému bytu do Prahy.

    "O čem jste si s mámou povídali?" ptám se.

    "Vlastně se mě spíš vyptávala na věci ohledně táty, jak to bylo, o Neapolské mafii a hlavně, abych na tebe dával pozor, nebo prý bude hodně velký zle" kývl.

    "Bude zle?" zasměju se, načež Luca kývl s úsměvem.   

    "Ale jinak to vypadalo, že jste si rozuměli. Trochu jsem se toho bála" opřu mu hlavu na rameno.

    "Tím, že to tvoje máma celou dobu věděla a něco zná, tak to šlo, ale kdyby jste o mafii nic nikdy nevěděli..myslím, že dobrý nápad říkat jí co jsem, by nebyl" kývne.

    "To nejspíš tak bude.."

Byla už tma, když nám taxi zastavil v ulici. Bydlela jsem ve vysoké moderní budově, kde jsme všichni sdíleli malý park a fontánu. Měla jsem to tu ráda, i když po poslední chvíli co jsem tu byla mi trochu přejel mráz po zádech. V tu chvíli, jakoby mi Luca četl myšlenky.

    "Prohlédnu to nejdřív, dobře?" kývne a vezme mě za ruku.

Vyjedeme společně výtahem a pomalu otevřu dveře. Luca mě zatáhl za sebe a položil naše věci na zem.

    "Zůstaň tady.." zavelí a prochází se kolem mého bytu a pomalu rozsvěcuje pokoje. Stála jsem pořád v předsíní a dívala se na výhled Prahy z velkých oken v obýváku.

    "Vše v pořádku.." vrátí se Luca zpátky ke mně.

    "Tak fajn. Chceš nějakou večeři?" ptám se a přejdu do kuchyně.

Luca kývl na souhlas a pomalu si sedl na barovou židli. Když jsem otevřela ledničku, pořád tam byla nějaká zelenina co jsem nakoupila, než mě tu dostali, ale když jsem se dívala na vše co mám, pořádnou večeři z toho Lucovi teď asi neudělám.

    "Vadilo by ti, kdybych ti dala těstoviny s omáčkou..? To je to jediné co tady teď po té době mám. Nebo můžu skočit na nákup" kývnu.

Luca zavrtí hlavou.

    "Ne to úplně stačí" usměje se.

Kývnu na souhlas a připravím si hrnec a těstoviny. Když jsem byla otočená zády, ucítila jsem Lucovo paže kolem mého pasu. Políbil mě lehce na rameno.

    "Vše v pořádku?" usměju se a pokračuju ve vaření.

    "Mhm, ale asi už hlad nemám"

    "Ne?" Ale-" než jsem stihla doříct větu, Luca mě otočil čelem k sobě začal mě líbat na krku. Pomalu jsem zavřela oči a dala mu ruce kolem krku.

    "Co to děláš.." zašeptám.

Luca můj dotaz ignoroval a pomalu mě nadzvedl a položil na pohovku v obývacím pokoji. Do vteřiny byl už nade mnou a líbal mě na krku až dolů na můj dekolt. Cítila jsem jak mi už teď bušilo srdce až v uších a to se mě ještě ani tak nedotkl. Luca mi zajel rukou pod šaty až k břichu. Vyhrnul mi šaty nahoru a líbal mě na mém břiše, jeho ruce na mých bocích. Začala jsem se pomalu prohýbat v zádech a nechala ho pokračovat, jenže v ten moment mu začal zvonit mobil. Luca zavrčel a odtáhl se ode mě, vytáhl si mobil z kapsy od kalhot. Jakmile to zvedl, začal mluvit hned Italsky.

Snažila jsem se z jeho pohledu vyčíst o co jde, ale moc mi to nešlo. Jen se pořád zamyšleně mračil, zatímco odpovídal. Prohrábla jsem si vlasy a podívala se do strany znovu na výhled. Kdo mu teď tak může volat? Matteo? Bodyguardi? Hlavně jsem si teď s Lucem mohla po delší době užít, což už je teď asi v zapomnění.