Pomsta Mafie: Příběh lásky a nenávisti

Kapitola 27

Kolem odpoledne jsme dorazili zpátky na Sicílii. Matteo šel do pracovny za ostatními oznámit, že jsme se vrátili. Všimla jsem si ale, že jsem už dlouho kolem neviděla Franca.

    "Půjdu ti připravit vanu.." řeknu Lucovi.

    "Vanu? Můžu se osprchovat"

    "Takže vana ne?" ptám se.

Luca pokrčí rameny.

    "Když tam půjdeš se mnou tak jo" pousměje se.

    "Mm, tak fajn" řeknu a vezmu ho za ruku.

Napustila jsem v jeho koupelně teplou vanu a dala do ní příjemnou vůni a udělala pěnu. Nepamatuji si, kdy jsem naposledy byla vůbec ve vaně. Většinou jsem se radši sprchovala. 

Pomohla jsem Lucovi sundat jeho košili.

    "Víš, že bych to zvládl i sám" usměje se, natož jsem mu dala prst na rty, abych ho umlčela.

    "Já vím, ale teď mě nech, abych se starala zase já" usměju se a připravím ručníky.

    "Může vlastně s tím obvazem do vody...?" ptám se.

Luca kývne na souhlas.

    "Už to znám..."

Oba si s Lucem každý pomalu sedneme na konec vany proti sobě. Byla dost velká a vedle okna, které mělo výhled na moře a celý ostrov, protože Lucův dům byl spíš na kopci. Voda byla příjemně teplá a konečně jsme si mohli opravdu odpočinout.

    "Kde je vlastně Franco...?" ptám se.

Luca se nadechne a podívá se na mě, ale mlčí.

    "Stalo se něco..?"

    "Franco nás všechny podvedl...celou tu dobu byl v kontaktu s Neapolskou mafii a byl s nimi proti nám" kývne.

    "Cože..? A co přesně udělal?"

Luca se víc opře zády o vanu a promne si krk, jakoby hledal správná slova.

    "Franco s námi jel do Neapoli tě zachránit, ale ještě před tím co jsi mě tam s nimi a ostatními viděla, Franco najednou začal pomáhat jim a bojoval proti nám..šel i po mně" kývne, zatímco ho nechápavě pozoruji.

    "Proč by to dělal.."

    "Myslím, že sis i ty všimla, že celou tu dobu co byl tady, nikdy moc nekomunikoval a byl takový..tajemný" řekne.

    "Myslela jsem, že to je jeho povaha" kývnu.

    "To taky, ale víš jak ti namluvil, že to můj otec tenkrát řekl Neapoli, že tam bude s tvým tátou na té schůzce a že i on ho chtěl zabít a že se potom spojí s Neapolí? To vše byla samozřejmě lež, jen aby nás rozeštval, což se mu docela povedlo.."

Promnu si čelo a pozoruji ho.

    "A to, že ti řekl, že jsem měl dohodu s Neapolí, že jim pomůžu najít i tebe, to taky byla lež. Nikdy bych se s nimi nespojil, už vůbec ne potom co mi zabili tátu. Ten dopis co ti dal jakože od mého táty pro Neapol.. to napsal sám. Taky když si odjela do Prahy, tak mi to Franco sám řekl a snažil se mi namluvit, že to myslel dobře pro mě a že se s tebou nesoustředím na mojí práci.."

Zhluboka se nadechnu a zakroutím hlavou.

    "Moc mě mrzí, že jsem mu tak naletěla, ale vše to znělo tak přesvědčivě a já si myslela, že věřit někomu z mafie byla totální blbost.. proto jsem byla tak zmatená, ale doufala jsem, že to byla lež...což teď vidím, že byla" kývnu.