Pomsta Mafie: Příběh lásky a nenávisti

Kapitola 5

Po celou dobu jsme jedli v tichosti. Po pár minutách jsem dojedla a dopila sklenici Prosecca.

    "Děkuji za večeři. Dobrou noc" řeknu.

    "Počkej" řekne Luca a zvedne ruku od stolu, "Nechci, aby sis myslela, že jsem tě chtěl vystavit nebezpečí" řekne.

    "Jenže jsi to udělal. Chápu, že se snažíš najít pravdu o tvém otci a tvých problémech, ale na to ses mohl zeptat jiných lidí" řeknu.

    "Možná, jenže jak jsem řekl včera, už si nás viděla s tvým řidičem. Jsi teď už toho součástí" řekne.

    "Přestaň s tím. Měli jste mě prostě nechat odjet. Copak je vaše povinnost pronásledovat lidi, co byli svědkem vaší přestřelky? Myslím, že by jste si mě našli i kdybych to neviděla, takže se to nemusíš snažit okecat" řeknu.

    "Věděl jsem, že si dcera Paula Mayer. Zjistili jsme si to o tobě a navíc ten klub v Positanu mi patří. Hlavně jsi do toho zapletená déle než si myslíš díky tvému otci" řekne.

Vzdychnu a protočím oči.

    "Do teď jsem problémy neměla" řeknu.

    "Myslím, že taky díky tomu, že vám tvoje máma změnila jméno" řekne.

Podívám se na něj.

    "Zmínil jsem tvého otce jako Paolo Mayer, jenže tvoje máma vám změnila příjmení, nejspíš proto, aby vás nenašli. Tvého tátu tady znali jako Paolo Ricci" řekne.

    "O čem to zase mluvíš" pozoruju ho.

    "Trochu jsme začali pátrat a přišli na to, že tvoje máma vám změnila příjmení na Mayer a to na všech dokumentech, aby jste nebyli spojení s tvým otcem Paolo Ricci. Věděl jsem to už dávno, jen jsem ti to zatím nechtěl říkat, proto jsem ho před tebou zmiňoval zatím tak jak jsi ho znala ty, jako Mayer" řekne.

Nevěřícně ho pozoruju.

    "Takže možné to je, že by tě Neapolská mafie kvůli tomu nenašla, ale myslím, že později by si s tím stejně poradili" kývne.

Chci mu něco říct, ale už jsem toho měla dost. Jen jsem zavrtěla hlavou a chtěla jít zpátky dovnitř, jenže jsem při otočení narazila do jiného muže.

    "Omluvte mě slečno" řekne. Byl trochu starší než Luca a Matteo. Možná trochu víc.

    "Pardon.." řeknu a chci ho obejít.

    "Myslím, že jsem se ještě nepředstavil. Jsem Franco. Lucův strýc" řekne a podá mi ruku.

    "Aha. Stella, ale to už asi víte. Přeji dobrou noc" lehce se usměju a bez dalšího slova odejdu zpátky dovnitř do mého pokoje. Nechtěla jsem se s nikým z nich už dál vybavovat. Měla jsem z toho akorát migrénu a nějak mi to vše pořád nedávalo smysl. Aspoň jsem se s plným žaludkem cítila lépe.

Když jsem vešla do pokoje, všimnu si pár nákupních tašek, které tam před večeří ještě nebyli. Byli to značkové tašky a byli vedle mé postele. Pomalu jsem se do nich podívala a všimla si, že jsou plné nového oblečení a mojí velikosti. Nevím kdo mi je sem přinesl a koupil, ale tuším, že to je od Luca. Jak věděl mojí velikost? Museli se podívat do mého kufru ještě předtím, než mi ho vrátili. Nevšimla jsem si, že by mi něco chybělo, tak mi snad nic nesebrali.

Převleču se do mé noční košile a odlíčím si make up. Pomalu vše to oblečení z tašek vyndám. Byla tam různá trička, víc letních šatů, sukně i spodní prádlo. Nevím kdo to vybíral, ale lhala bych kdybych řekla, že se mi to nelíbilo. Všechno bylo elegantní a v mém stylu. Nevěděla jsem, jestli si to mám nechat a jestli to je jen jeden z působů, jak mě sem nalákat a zamaskovat fakt, že jsem mezi mafií, ale i tak jsem to nakonec dala vše do skříně.