Pomsta Mafie: Příběh lásky a nenávisti

Kapitola 28

Z Palerma jsme se vrátili zpátky kolem půlnoci. Vystřídala jsem se s Lucem ve sprše a pomalu se odlíčila před zrcadlem, zatímco se sprchoval.

    "Jsem ráda, že sis na sebe vzal tu světle modrou košili co jsme koupili v Římě" usměju se.

Luca se na mě podívá skrz sklo.

    "Věděl jsem, že ti to udělá radost"

Luca si na večeři konečně vzal světlou barvu a jak sexy v tom vypadal. Vzala jsem si na sebe noční košili a šla si lehnout do jeho postele. Luca se po chvíli ke mně přidal a přitáhnul si mě blíž k tělu.

    "Co tvoje zranění?" ptám se, když mu rukou přejedu po boku. Měl to pořádné obvázané.

    "Je to v pohodě, neměj strach"

    "Mm, vím, že kdybych tu nebyla tak děláš něco si by si kvůli tomu zranění dělat neměl, ale takhle na tebe budu dohlížet dokud se to nezahojí" podívám se zpátky na něj.

Luca se usměje.

    "To mi došlo, že s tebou nemám šanci podvádět"

    "To jsem ráda, že to chápeš" usměju se.

Luca mi lehce přejíždí rukou po vlasech.

    "Kdy teda chceš letět domů" ptá se.

Pokrčím rameny.

    "Jestli můžeme tvým letadlem, tak můžeme i zítra" kývnu.

    "Fajn, ale jsi si jistá, že chceš, abych tam letěl s tebou...?"

    "Ano. Byl jsi někdy vůbec v Praze?"

Luca zavrtí hlavou.

    "Tím pádem pojedeš se mnou a já ti vše ukážu" usměju se a políbím ho na tvář, natož mi Luca úsměv oplatí.

***

Ráno jsme s Lucem sbalili věci a nastoupili do auta, aby nás Matteo odvezl na letiště. Byl to osvobozující a hezký pocit vědět, že po nás teď nikdo nejde a nemusím se strachovat. Tedy alespoň v to doufám.

Luca si sedl naproti mně a letadlo po chvíli vzlétlo z Palerma. I když jsem létání letadlem nikdy moc nemusela, výhled na ostrov Sicílie jsem vždy ráda pozorovala. Luca nám nalil trochu šampaňského, když se letadlo už dostalo do roviny. Luca si rozepnul pár knoflíků u košile a opřel se o sedačku. Mělo by být zakázané být takhle sexy. Vždycky jsem pozorovala Lucova tetování a svalnatou hruď. Italové jsou vážně jiná liga.

    "Takže z letiště pojedeme rovnou za tvojí mámou?" vytrhl mě Luca z mého obdivování.

    "Asi ano, jinak by jsme museli nejdříve ke mně do bytu, ale tam ani nevím jak to vypadá po tom co mě odtamtud unesli" kývnu.

    "Až tam pojedeme od tvé mámy, tak to tam nejdřív prohlédnu"

    "Tak fajn.."

Vzala jsem si na sebe deku a opřela si hlavu o stěnu letadla a zavřela oči. Po chvíli jsem ucítila Lucova paže kolem sebe a přitáhl si mě pomalu k sobě na klín.

    "Myslím, že tohle bude pohodlnější" zašeptá s úsměvem.

Jen jsem spokojeně kývla a opřela se tváří o jeho břicho, zatímco mě držel v náručí, až jsem pomalu usnula.

Prospala jsem celý let, zatímco mě Luca nespustil z objetí. Když jsem otevřela oči, všimla jsem si, že také usnul. Pilot akorát oznámil, že budeme přistávat. Pomalu jsem se zvedla z jeho klína a sedla si vedle něj na moje místo. Opatrně jsem ho připoutala a potom i sebe. Luca so po chvíli probudil a ospale se podíval kolem sebe.