Svět, v němž je láska zakázaná (Díl 1. ze série Světy) *PROBÍHÁ PŘEPIS*

Kapitola 16.

Uběhly dva dny. Dva dny plné chtíče, touhy a vzrušivého dobrodružství, o kterém nevěděl nikdo jiný než já a Lucas. Oba jsme se se sexuálním napětím vypořádávali po svém... tajným scházením v jeho pokoji a následným orgasmickým ohňostrojem. Zatím to dělá pouze on mně, k oplácení jsme se ještě nedostali, i když jsem neuvěřitelně chtěla pokaždé, když mi do těla rozeslal rozkoš. Fascinovalo mě, jak moc jsem toužila slyšet jeho steny plné toužebného potěšení.

Nejen, že mě to fascinovalo, ale dokonce také šokovalo. Do hlavy se mi v ten moment kradly myšlenky, které se mi v hlavě vytvořily za mých dvacet let úplně poprvé. Když jsem pod svou dlaní cítila vybouleninu jeho rozkroku, moje hormony se aktivovaly nanovo. Měla jsem chuť mu rozepnout pásek, sundat mu kalhoty společně s boxerkami a po celé jeho délce, o které jsem zatím mohla jen uvažovat, ho hladit.

Ta představa mě neuvěřitelně vzrušovala. Tak moc jsem ho chtěla uspokojit. Jenže... on mi vždy změnil názor tím, jak byl chápavý, milý, jak z něj sálal respekt ke mně... z toho všeho jsem věděla, že žádné oplácení erotické rozkoše ode mě nečeká, a že mu na mě opravdu záleží.

Jenže... to jestli ke mně chová něco více, to je věc druhá. Ale dost o tom pochybuju. Jsem pro něj jenom rozptýlení.

Z představy, že by tomu tak doopravdy bylo, mě skolil pocit hrůzy. Nechtěla jsem pro něj být jenom holkou, která uspokojuje jeho sexuální potřeby. Teď sice uspokojuje pouze on mě, ale k oplácení se pomalu dostáváme, vlastně už to od toho nemá vůbec daleko... a až tomu tak bude, ničím jiným pro něj nebudu.

Vážně si to myslíš? Nejen, že se rozporuješ ve svém vlastním tvrzení, jak moc mu na tobě záleží, ale tohle by ti neudělal a ty to moc dobře víš.

Moje podvědomí neváhalo a muselo se ozvat. A jako obvykle se nemýlilo.

Mám pošetilé myšlenky. Lucas není takový. Opravdu mu na mně záleží. Vždyť je to vidět ze všech jeho pohybů, výrazů v obličeji, tónu hlasu i slov.

Ale co přesně pro něj jsem? Kamarádka s výhodami? Nad tím výrazem jsem se zašklebila. Nevím jestli tohle úplně chci. Ale... co jiného bych pro něj byla, než právě toto označení?

Já měla ve svých citech jasno. Miluju ho..., což už pár lidí v mém okolí ví, ale on ani jeho nejlepší kámoši ne.

Další otázka je... chci vůbec, aby to věděl?

„Možná bys mu to měla říct. Všechno. To o Nicole i to o svých citech. Očividně totiž k tobě cítí to samé. A jeho city k Nicole to pouze potlačují. Ale pořád to má v sobě."

V popředí mozku se mi zastavila slova, která mi pověděla Paisley těsně potom, co jsem byla svědkem Nicoleina škaredého manipulování. V té době mi připadalo nemožné, aby měl se mnou Lucas jiný vztah, než čistě přátelský. Jenže od té doby uplynul týden a... jen kamarádi už zdaleka nejsme. Nikdy jsme nebyli. Kdyby se v jeho životě neobjevila Nicole, nikdy bychom čistě přátelský vztah neměli. Samozřejmě, vždycky to bude můj nejlepší kamarád, o tom není pochyb, ale zároveň byl pro mě i něčím víc.

My dva jsme si navzájem důvěřovali, svěřovali se i s těmi nejtemnějšímu tajemstvími, dokázali bychom si povídat hodiny a hodiny naprosto o čemkoliv. To byla ta přátelská část našeho vztahu a toho se už nikdy nezbavíme. Teď ho však začala doprovázet i vášeň, touha a z mé strany i láska.

Přátelství tu s námi bude napořád. Ale už nikdy nebude osamocené.

Ať už ke mně Lucas cítí cokoliv, v žádném případě to není jen přátelství. Ani čistě chtíč, nebo touha. Je to smíšenina. Směs všech zmíněných věcí a také hlavně respekt. To je to, co ke mně cítí. Chová se jako ukázkový mladý muž, kterého si přeje každá žena.