Svět, v němž je láska zakázaná (Díl 1. ze série Světy) *PROBÍHÁ PŘEPIS*

Kapitola 12.

Nejsem si jistá, jestli chci udělat věc, kterou jsem prozradila před Paisley, když jsem se zhroutila v slzách v jejím náručí. Byla jsem tak v afektu, že jsem možná to odhodlání v sobě tehdy nacházela, ale jakmile se moje rozbouřené emoce znovu uklidnily, bylo najednou pryč. Rozplynulo se jako oblak kouře. A byl ze mě znovu zbabělec.

Tohle byl zacyklený proces, který se u mě objevoval poslední dva roky. A bylo nemožné se ho zbavit. Žárlivost, zhroucení se v slzách, odhodlání, uklidnění, zbabělost. Těchto pět fází se stále opakovalo a nikdy tomu nebylo jinak.

„Možná si to ještě nějakou dobu nechám pro sebe," řekla jsem, když mi vyschly slzné kanálky.

„Asi jo. Tohle není správný čas na to mu to přiznat, Lex," řekla mi. Ohromně jsem si v této chvíli cenila její upřímnosti. „Jak se mohlo z Nicole vyklubat tohle manipulativní, hrubé stvoření? A jak sváděla Lucase? Ten chudák vůbec neví, že s ním manipuluje."

„Ví, Paisley. On vidí, že s ní není něco v pořádku. Není blbej," odpověděla jsem.

„Tak proč jí tak jednoduše podlehl?" nechápala.

„Protože jí miluje, Paisley. Sám mi řekl, že není schopnej se jí postavit ani zakročit, protože si vzpomene na všechny krásné chvíle, které s ní prožil. Doufá, že je to jenom nějaká krize, a že to bude zase za nějakou dobu v pořádku," odmlčela jsem se. „A pak se mi se slzami zhroutil v náručí."

Paisley na mě hleděla s šokem v jejích očích. Potom se zavřenýma očima nevěřícně kroutila svojí hlavou. „Ten kluk by si měl uvědomit, s kým chodí. Vždyť je zamilovaný do osoby, která v podstatě ani neexistuje. A psychicky ho ničí."

V jejím hlasu už bylo slyšet rozčílení.

Přikývla jsem. „Jo," odmlčela jsem se. „Jenže ona se ho jen tak lehce nevzdá. Je mladý, pohledný, talentovaný a hlavně má peníze a je slavný, což je pro ní to nejhlavnější. Vůbec jí nezajímá, že je to milující člověk, který by pro ní obětoval první poslední. Je to bezcitná mrcha."

Věnovala mi další šokovaný pohled. „Myslíš, že je s Lucasem kvůli penězům?"

„Říkala mi to Mack. Nicole chce prý bejt do konce života finančně zajištěná. Takže to vím, Paisley," pověděla jsem jí upřímně.

„Ach můj bože! Chudák Lucas!" Její hlas se třásl různými emocemi. „Někdo mu musí otevřít oči." V jejích očích jsem viděla výzvu. Myslela mě. Přece jenom jsem byla mezi svými přáteli známá svými moudrými řečmi, které jsem rozdávala vždy, kdy jsem mohla. Ale...

„Já už to zkusila. Ale jeho city k ní jsou hrozně silné, všechno to potlačují a to se Nicole náramně hodí. Ví, jaký má na něj efekt."

„Tak to zkus trochu jinak," řekla. Po této větě se mi na čele vytvořila zamračená vráska a se zmateným výrazem ve tváři jsem se na ní podívala. Věnovala mi otrávený a zároveň překvapený pohled. „To mi neříkej, že sis toho nevšimla."

„Čeho?" zeptala jsem se zmateně se svraštělým obočím.

„Neříkej mi, že jeho pohled necítíš na zádech, když vejdeš do místnosti, kde on je. Propaluje tě svýma očima, visí na tobě pohledem. Několikrát jsme mu museli zamávat rukou před očima, aby nás začal vnímat a někdy ani to nepomohlo. Mezi vámi dvěma je neuvěřitelně obrovská chemie a ani si to neuvědomujete."

Dále jsem se mračila. „Cože?"

„No, nebála bych se dokonce ani říct, že tě svléká pohledem." Na její tváři se objevil nemravný úsměv. Do mozku mi konečně došlo, kam tato konverzace směřuje.