Svět, v němž je láska zakázaná (Díl 1. ze série Světy) *PROBÍHÁ PŘEPIS*

Kapitola 3.

Předávání cen bylo... prostě normální. Takové, jaké každý čeká. Neustálé přicházení a odcházení z pódia s cenou a mezitím nějaké to pěvecké vystoupení, které mě zachraňovalo od nudy. Všude novináři, kamery, mikrofony, moderátoři. Jde mi z toho hlava kolem.

Když se hlásila kategorie Dívčí skupina roku nikdo z nás však nečekal, co se stane.

My totiž vyhrály. Se sestrami jsme vyhrály Dívčí skupinu roku. Nečekaly jsme to ani jedna z nás. Takže musím nakonec říct, že alespoň něco se tento večer vydařilo. Nebyla to zase taková tragédie, jak jsem čekala.

No, teda,... řekněme, že můj citový výbuch přede všemi v sále se nepočítá.

„Tak co, holky? Jedete s námi do Londýna?" zeptal se najednou Brandon. Přešel k Paisley, ruku jí položil okolo pasu a políbil jí do vlasů.

Usmály jsme se jako idioti a podívaly se na Mack, která jako jediná z nás neměla zkřivená ústa do úsměvu. Když si povzdechla a její výraz vypadal, jako by se všichni úplně zbláznili, všechny jsme nahodily varovný pohled směrem k ní, ale k naší smůle naše výrazy neviděla, protože k nám stála zády.

„Vy jste všichni opravdu blázni," řekla směrem k nim a potom se otočila na nás. Když viděla naše pohledy, protočila očima. „A vy jste ještě větší." Ani po této větě se náš pohled nezměnil. Nechápavě zavrtěla hlavou a přistoupila k nám blíž. „Vy jste zapomněli kolik máme doma práce? Musíme pokračovat v nahrávání našeho prvního alba. Vždyť jsme už stanovily datum vydání a jestli to chceme stihnout, musíme tvrdě zapracovat," řekla šeptem.

„Vždyť to je až v květnu příštího roku. Do té doby to v pohodě zvládneme i s menším výletem do Londýna. Máme na to přece ještě devět měsíců," ozvala se hned Ashley.

„Tohle podle mě nebude jenom „menší" výlet do Londýna," řekla protentokrát Stephanie. Všechny jsme se otočily jejím směrem. „Uvědomujete si vůbec, jak dlouho jsme se s nimi neviděli? Tohle nebude jenom na týden, vidím to nejméně na měsíc," pokračovala.

„Steph, nemáš být náhodou na naší straně?" zvýšila Ashley hlas.

„Vždyť taky jsem. Taky chci strávit ztracený čas s přáteli, které jsme půl roku neviděly. Já akorát shromažďuju fakty-"

„Steph, sklapni." Na tuto hádku jsem neměla nervy, proto jsem zakročila a promluvila k Mackenzie sama. „Podívej se, vždyť jsme se s nimi neviděli přes půlrok. A poslední dobou jsme dřely jako šílený. Nebude přece na škodu, když s nimi strávíme ten ztracený čas-"

„Ty se do toho laskavě nepleť," přerušila mě hrubě Mack.

Nechápavě jsem svraštila obočí.

A tohle zase bylo co? Útok na mladší sestru, kterou ještě před několika hodinami utěšovala na dívčích záchodech pro nic za nic?

Mozek mi nepobíral její náhlou změnu chování vůči mně. Jednu vteřinu se chová jako starostlivá sestra a v té další je z ní najednou semetrika, která zazdívá každé moje slovo. Je tu snad něco, co jsem jí udělala a vůbec o tom nevím?

Kromě toho výbuchu...

„Mack, Lexi ti jenom chtěla vysvětlit, proč tam tak moc chceme jet. Není přece potřeba se k ní hned chovat útočně," pronesla zamračeně Steph. Ona i Ashley měly ve tváři zmatený výraz, který směřoval k Mack. Očividně nejsem jediná, která nechápe chování naší nejstarší sestry.

Když Mack nic neřekla, Steph pokračovala dál. „A má pravdu. Nemusíme tam přece být na dlouho. Stačí dva nebo tři týdny, abychom s nimi strávily trochu času. Možná maximálně měsíc. Vzpomeň si, jak moc nám všem chyběli. Rozumím, že máme doma spoustu práce, ale do května je času dost, ty to prostě jenom hrozně uspěcháváš, ale budeme mít na to dost času i potom. Tak buď prosím s námi a pojeďme do Anglie za našimi přáteli."