Navždy

two

,,Měla bych mít všechno." Zavřu kufr od auta.

,,Nezapomeň tady tohle." Podá mi Calin se smíchem Anet.

,,Moji princeznu bych nikdy nezapomněla." Vezmu si ji od něj a posadím do auta. Lucka s námi jet nechce, což je škoda.

,,Můžeme jet?" Zeptá se Petr a sedá si na místo řidiče.

,,Jo." Předám Calinovi klíčky od svého benzu, aby mohl řídit. Jedeme dvěma auty. Sednu si do auta k Petrovi, protože to moje je plné věcí hlavně pro malou. Cesta mi přijde nekonečná možná z toho důvodu, že Anet pořád brečí, protože nesnáší dlouhé cesty.

,,Nechci být nějak zlý, ale nemůžeš ji utišit? Jedno dítě mi řve doma." Petrovi začínají docházet nervy a já to chápu.

Brzy uvidím značku, která ukazuje, že jsme od Pardubic pár kilometrů. Za pár minut stojíme před domem mých rodičů.

,,Tady máš." Předá mi Calin klíče od auta.

,,Díky." Klíčem od domu odemknu dveře a vstoupím dovnitř.

,,Je tu někdo?" Křiknu do útrob domu.

,,Ahoj." Přijde máma z kuchyně.

,,Ahoj." Okamžitě si bere Anet. Kluci stojí ve dveřích a pozorují nás.

,,Mami, tohle je Petr a Calin."

,,Ráda vás poznávám." Usměje se.

,,Dobrý den." Pozdraví ji současně.

,,Půjdete dovnitř?" Zeptá se máma.

,,Ne, my musíme do studia."

,,Jdeme pro ty věci do auta?" Zeptám se, protože budou chtít odjet Petrovým autem.

,,Jo." Vyskládáme veškeré věci a domluvíme se, že věci z mého auta vyskládám potom.

,,Tak čau." Rozloučím se s klukama, kteří odjedou.

Když máma hlídá Anet, tak se rozhodnu jít do Míšiného pokoje, protože jsem ji ještě neviděla. Po příchodu do něj uvidím jen nábytek. Všechny její věci jsou pryč.

,,Hledáš ji? Odstěhovala se ke svému klukovi." Ozve se povědomý hlas za mými zády.

,,Ahoj, tati." Obejmu ho.

,,Taky tě rád vidím." Objetí mi oplatí.

,,Pomůžeš mi s věcmi pro Anet? Nechci je nosit z auta sama."

,,Jo, pomůžu." Sejdeme tedy schody a jdeme k mému autu. Trvá nám to asi půl hodiny.

,,Tohle je poslední." Vezmu část postýlky, která se bude muset složit. Nikdy nezapomenu, jak se ji Calin s Petrem snažili postavit. Bylo to zajímavé odpoledne.

,,Budeme ji muset složit."

,,Po obědě." Typický táta. Vždycky až po obědě. Jdu do obýváku, kde Anet spí na gauči.

,,Jak se ti ji podařilo uspat?" Zeptám se mamky, když přijdu do kuchyně.

,,Vychovala jsem dvě dcery, které neustále zlobily." Podívá se na mě a u toho míchá polévku.

,,Kdy přijde Míša?"

,,Až večer. Těší se na tebe a i na Anet." Oznámí mi.

,,Chceš pomoct?" Zeptám se ji.

,,Dej talíře na stůl." Vezmu tedy talíře a dám je na stůl, stejně jako příbory. Zavolám tátu, že už je oběd a jdu pro Anet, kterou taky nakrmím.

-

,,Máš to obráceně." Říkám tátovi se smíchem.

,,Ten návod je ve švédštině." Tvrdí naštvaně.

,,A z druhé strany v angličtině." Otočím list. Jen se na mě podívá a odšroubovává špatně přidanou stranu.

,,Kdo ji stavěl, když jsi byla v Brně?" Zeptá se.

,,Petr a Calin."

,,Jdu se podívat za mámou, jak jí jde to hlídání." Anet jsem nebrala nahoru do pokoje, protože by se jí mohlo ještě něco stát. Poslední dny si usmyslela, že se bude učit chodit. Zatím jsou to jen pády na zem.

,,Nezlobí?" Sednu si vedle mámy na gauč.

,,Je hodná." Sedí na zemi a hraje si s nějakou jednoduchou stavebnicí.

,,Doprdele." Ozve se z druhého patra.

,,Jdu pomoct tátovi." Máma chápavě přikývne a dál sleduje svůj oblíbený seriál.

-

,,Míša je tady i s tím svým klukem." Přijde nahoru máma.

,,Jo, za chvíli přijdeme." Chybí nám poslední šroubek.

,,Hotovo." Prohlásí táta.

,,Konečně." Dodám.

Zvednu se ze země a jdu dolů, kde uvidím Míšu, která drží v náručí malou. Zároveň uvidím osobu, kterou jsem dlouhou dobu neviděla. Myslím, že jsme nečekali, že my dva se ještě někdy uvidíme.

~
Už mě zas nenávidíte, co? No jo, to já umím takhle useknout. :D

Challenge, že tuhle kapitolu napíšu do dvou dnů, splněna za den. :D

Děkuju moc za 100 flw. Ily <3

Zároveň bych chtěla, abyste podpořili úžasnou a nedoceněnou tacobell967 .
Její tvorba je skvělá, takže si určitě něco přečtěte!