Navždy

nineteen

Z mého spánku, který tuto noc nebyl moc kvalitní mě vyruší Anet, která začne brečet. Neochotně se zvednu a chci jí vzít, ale pak si vzpomenu, že vlastně nemůžu. Takže se jí snažím utišit v postýlce, ale to nezabírá. Nakonec se otevřou dveře, ve kterých stojí rozespalý Dominik a vezme si ji.

,,Děkuju." Sednu si na postel.

,,Taky ti přeju dobré ráno." Povzdechne si a odejde s ní někam pryč. Já se zvednu a jdu za nimi. Šel do kuchyně a začal pro ni dělat snídani. Nemohla jsem uvěřit svým očím a zůstala stát mezi dveřmi.

,,Co je?" Podívá se na mě.

,,Nic, jen mě překvapuješ." Je neuvěřitelné, jak jsem ho nemohla ještě před pár dny vidět, teď u něj bydlím a on se stará ve výsledku o tři lidi - sebe, mě a Anet.

,,Jo, tvoje sestra má velkou trpělivost." Řekne a rozbije na pánvi dvě vajíčka.

,,Tohle můžu udělat i já." Stoupnu si vedle něj a on mi své místo přenechá.

Po snídani začnu nádobí skládat do myčky. Během toho se bytem ozve zvonek. Jen se na sebe s Dominikem podíváme a on kývne, že jde otevřít. Z chodby se začne ozývat ten hnusný hlas.

,,Ahoj, chyběla jsem ti?"

,,Ahoj, jasně, že jo." Au.

,,Jaké to tady beze mě bylo? Poradil sis?"

,,Jo, poradil." Mám takový dojem, že se ji snažil dostat od kuchyně, kde jsem byla potichu. Jenže Anet byla někde v obýváku bez dozoru a začala něco křičet.

,,Co to je za zvuk?"

,,To je televize. Ehm, dívám se na jeden film." Snaží se ji uklidnit.

,,Vážně? Můžeme se podívat přece spolu." Slyšela jsem kroky. Už je v obýváku. Jak jsem to poznala?

,,Čí to je dítě?" Takhle.

,,No, to je Zoota. Hlídám ji. Nechceš se jít třeba vybalit?" Dobrý tah Dominiku.

,,Ani ne, mám celkem hlad." Sakra.

,,Jen si vezmu nějaké ovoce." Nejlepší byl ten její výraz, když viděla mou maličkost, jak stojí uprostřed kuchyně.

,,Dominiku, co to má znamenat?!" Dominik se postaví za ní a zagestikuluje, že to mám nechat na něm.

,,No?" Otočí se na něj.

,,Víš, stala se menší, teda větší nehoda. Sandru přepadli v parku, pak byla v nemocnici a já si ji vzal sem, aby tam nemusela být." Moc mu to vysvětlování nešlo.

,,Jasně, ale pohádky si vykládej někomu jinému. Myslíš, že nevím, že jste spolu spali?!" Tohle jsem zase nevydržela.

,,Hele, ta nehoda je pravda a opravdu jsme spolu nespali." Zařvu, to rozbrečí Anet, takže jdu za ní do obýváku a snažím se jí zvednout.

,,San, ne!" Přijde a vezme si ji.

,,Chápeš, že jí zvedat nemůžeš?"

,,Takže ji mám nechat brečet?" Simona nás jen pozoruje.

,,Já se o ni postarám. Myslíš, že jsem to ten týden, když jsi tady nebyla nezvládl? Zvládl a zvládnu to i teď." Křikne a já se lehce leknu.

,,Počkej, když tady nebyla? Ona je tady už dlouho?" Zaječí Simona.

,,Není!" Křikne znovu Dominik, což Anet opět rozbrečí.

,,Dej mi ji." Křiknu na něj.

,,Ne!" Odsekne.

,,Je moje, takže-." A v ten moment mi to dojde. Simona na mě vrhne pohled, který by mohl zabíjet.

,,Dominku a tohle si mi chtěl říct kdy?" Tohle nebyl ani křik, řev nebo něco podobného. Správný výraz tohohle jekotu totiž neznám.

,,Já se o ni dozvěděl pár dní zpět. Taky jsem o ní nevěděl." Teď se cítím špatně já.

,,Určitě to udělala schválně, aby si tě pojistila! Jen tě využívá!" Zaječí Simona.

,,Říkáš, jako bys mi konto nevysávala." Nehorší na té situaci je to, že je tady Anet.

,,Dominiku, jestli se hodláš hádat, tak mi Anet dej." Jakoby mě ignoroval.

,,Cože?! Já výsavala tvoje konto?" Vyjekne.

,,A ne snad? Víš co? Vypadni! Prostě jdi, unavuješ mě." A je po všem. Simona si vezme svou tašku a praští dveřma.

~
Už bude jen dobře nebo snad... Sama nevím... Necháme se překvapit. :D