Navždy

twenty four

,,Dobré ráno." Začne mě probouzet polibky na krk.

,,Dobré." Otočím se na druhý bok, protože chci spát.

,,Dneska jdeme nakoupit nějaké věci do toho studia."

,,Já vím." Vydechnu a snažím se zavřít oči.

,,Pojď, vstávej." Pustí mě a sám vstane. Nakonec se taky odhodlám. Jdu se obléct, pak jdu do koupelny a nakonec vzbudit Anet. Vezmu jí z postýlky a odejdu s ní do kuchyně, kde Dominik dělá snídani.

,,Kam chceš vlastně jet?" Nechce se mi jet například do Ostravy nebo Brna do Ikei jen pro jednu nebo dvě židle.

,,Chtěl jsem jet do Brna do Ikei pro ty židle a vybrat nějaký menší gauč." A je to tady. Jen si povzdechnu.

,,Co? Děje se něco?"

,,Nechtěla jsem jet tak daleko." Vysvětlím mu to.

,,Můžeme z toho udělat výlet za klukama." Navrhne.

,,Jo, to by šlo." Kývnu a dám Anet do dětské jídelní židličky.

Společně se nasnídáme a pak se jdeme převléknout. Anet obleču taky, obujeme se, sejdeme schody a nasedneme do auta.

Cesta je opět dlouhá. Anet se několikrát rozbrečí a Dominik začíná ztrácet nervy.

,,Nemůžeš ji nějak utišit?" Křikne.

,,Nesnáší dlouhé cesty. Víš, tohle k rodičovství taky patří." Řeknu naštvaně.

,,Promiň, ujely mi nervy." Usměje se na mě a svou ruku dá na mé stehno.

,,To je dobrý." Je neuvěřitelné, že nám táhne oběma na třicet, ale stále se cítíme na dvacet.

Konečně zastavujeme před Ikeí. Stále jsme ale nedali klukům vědět, že přijedeme a proto se jim Dominik rozhodl zavolat.

,,Čau." Ozve se z druhé strany.

,,Nazdar, hele přijeli jsme do Brna, abychom si něco zařídili a Sandra vás chtěla vidět." Šťouchnu do Dominika loktem a naznačím mu, že je chtěl vidět taky.

,,Jo, tak prý jsem vás chtěl vidět i já." Slyším jen smích.

,,Jasně, jsme s Petrem ve studiu a je tady i Lucka, takže kdyby ji pak San chtěla vidět."

,,Jo, tak se uvidíme." Dominik hovor položí a vysedneme.

Jdeme do obrovské budovy. Malá se lehce učí chodit, takže jsme ji nechali. Nejvíc ji fascinovaly šipky, které byly promítány projektorem.

Přišli jsme na místo, které bylo plné nábytku na sezení. Po velmi nudném vybírání, kdy Dominik prohlašoval, že tam ta se nehodí, tam ta je moc velká a tam ta je až moc v jiném odstínu, se nám nebo spíš jemu, podařilo najít perfektní křeslo, které podle jeho slov musel mít. K tomu jsme vybrali ještě dvě židle a malou pohovku.

Po dalším dlouhém hledání ve skladu se nám to konečně podařilo najít a my mohli odejít konečně pryč. Anet to totiž velmi nebavilo. Stačila by ještě chvíle a brečela by na celou Ikeu.

Během skládání do kufru jsme zjistili, že se to tam nevleze. Problém byl to dát i na zadní sedačky.

,,Co teď?" Podívá se na mě Dominik.

,,Nevím, ty jsi chtěl pro to jet." Mohlo nás napadou, že bychom jeli dvěma autama.

Povzdychne si a jde kousek dál od nás. Zapálí si, vezme z kapsy mobil a někomu zavolá.

,,Díky, jsi fakt kámoš." Uslyším. Cigaretu típne a vrátí se.

,,Calin nám pomůže." Jde poznat, že má hned lepší náladu.

,,Takže s námi pojede až do Pardubic?" Nedávalo by to totiž žádný smysl.

,,Jo, asi... Teda možná." Mykne rameny. Chvíli ještě čekáme a pak se před námi objeví Calinovo auto.

,,Ještě jednou díky." Poděkuju mu.

,,V pohodě." Dominik mu ten zbytek pomůže dát do auta.

Pak vyrazíme konečně ke klukům do studia. Hned, co otevřeme dveře, tak nás všichni přivítají. Nebyli jsme jediní, co je přišli navštívit. Byl tam i Viktor. S Viktorem se známe jen krátce, ale i tak mi přijde, že se známe věčnost.

,,Ahoj." Přijde i Lucka.

,,Ahoj." Obejmula bych ji, ale obě máme na rukou děti.

Sedneme si na menší pohovku a probereme všechno možné. Včetně té nehody a toho, jak jsem se dali s Dominikem zpátky dohromady.

-

,,Je unavená." Anet začala šíleně plakat a nejde utišit.

,,Pojedeme domů." Prohlásí Dominik.

,,Kluci, bylo to fajn, ale už pojedeme." Kývnou, rozloučíme se a jedeme s Calinem do Pardubic.

~

Zmiňuju tady brněnskou Ikeu... Taky tak milujete ty "malé byty" nebo jsem jediná?

Po dlouhé době kapitola kvůli klasickým problémům, ale důležité je, že jsem vůbec něco napsala, protože dokopat se k tomu v poslední době je neuvěřitelně těžké.

Jinak tady se blížíme k 10k přečtení a u ff Niku? dokonce k 50k. Miluju vás... <3