Navždy

twenty three

,,San, jsou tady rodiče." Křikne Dominik.

,,Tak jim otevři." Snažím se něco uvařit a musím to neustále hlídat.

,,Ahoj." Přijde máma s Anet do kuchyně.

,,Ahoj, posaď ji na tu deku do obýváku." Zvednu svoje špinavé ruce na náznak, že si ji vzít nemůžu. Dominik mezitím vejde s mým tátou a horlivě se o něčem baví.

,,Zůstanete tady na oběd nebo?" Zeptám se spíš mámy, ale odpoví mi táta.

,,Jo, zůstaneme." On byl vždy hodně přímý.

,,Jasně." Řeknu a kývnu na mámu, která se zasměje.

Oběd brzy uvařím, každému dám na talíř a všichni si společně sedneme ke stolu. Máma s tátou pak odejdou a zůstaneme doma jen my tři.

,,Půjdeš se projít?" Zeptá se mě Dominik s Anet v náručí.

,,Ne, budu doma. Jsem ještě nějaká unavená." Nejspíš to bude z těch prášků, které jsem ještě nevysadila.

,,Fajn." Dá mi polibek do vlasů a pak jen slyším bouchnutí dveří. Vezmu deku, lehnu si na gauč a zakryju se.

-

Uslyším zvonek. Asi jsem vážně usnula. Jdu tedy ke dveří a zvednu sluchátko.

,,Kdo je tam?" Zeptám se.

,,Dobrý den, přivezl jsem balík."

,,Už jdu." Zavěsím, vezmu klíče a sejdu schody dolů.

,,Je to na jméno Dominik Citta."

,,Přítel není doma." Objasním kurýrovi.

,,To je jedno, jen mi to tady podepište." Rychle tam hodím svůj podpis a balíček převezmu. Je to opravdu velká krabice.

Přišel nějaký balík.

Vyťukám na klávesnici, když krabici položím za dveře a sednu si na gauč. Ještě si teda na chvíli lehnu a zavřu oči.

-

Probudí mě odemykání dveří, což značí příchod Dominika s Anet, ale dál ležím, protože se mi vůbec nechce vstávat.

,,Pšš, nech mámu spinkat." Uslyším, jak Dominik šeptá.

,,Já nespím." Ujistím ho, aby tady nemusel chodit "po špičkách".

,,Kde je ten balík?" Zeptá se.

,,Nechala jsem ho u dveří. Co v něm vůbec je?"

,,Akustická pěna." Křikne z chodby. Posadím se, abych se podívala, kde je Anet. Sedí na dece a hraje si.

,,Na co akustická pěna?"

,,Chci začít pracovat na domácím studiu." Vezme si z kuchyně nůž a balík rozřízne.

,,Takže chceš předělat tu místnost na konci chodby?" Ujistím se.

,,Jo, ale ještě mi chybí pár věcí. Jestli bys chtěla, tak zítra můžeme jet společně nakupovat."

,,Klidně."

~
Napíšu vám sem pár vět, co byste si PROSÍM mohli vzít k srdci.

Nejsem na prvním stupni, abych si mohla dovolit veškerý svůj čas věnovat wattpadu. Chápu, že moje příběhy rádi čtete, ale já jsem jen člověk a ne robot, který sedí od rána do večera u mobilu a píše.

Mám školu, povinnosti, rodinu, kamarády a spoustu dalších aktivit. Mojí prioritou opravdu není wattpad. Určitě mě chápou ti, kteří jsou už jednou nohou na střední a nebo tam jsou oběma.

Chci abyste pochopili, že někdy se na kapitolu prostě nečeká pár dnů. Vím o autorech, co kapitolu napíšou až za čtvrt roku.

Nechci wattpad zanedbávat, ale opravdu nevím, co udělat ve svém osobním životě první.

Proto bych byla ráda, abyste měli pochopení a trpělivost.

Děkuju <3

*Kapitola krátká, protože se nemůžete dočkat a protože nemám inspiraci. (Můžete něco navrhnout.)