Navždy

seven

,,Tak děkuju, mami." Předám ji Anet a beru svoji tašku.

,,Hlavně se nám vrať." Křikne táta z obýváku. Zasměju se a jdu ke dveřím, kde už čekají kluci a Míša.

,,Ahoj." Přivítám se s nimi a obejmu je.

,,Čau." Řeknou skoro nastejno. Dám tašku do kufru auta a nasednu do dodávky. Rozjedeme se do centra Pardubic.

,,Tomáši, nejedeme špatným směrem?" Zeptám se ho, protože pochybuju, že je nějaká chata uprostřed Pardubic.

,,Jedeme ještě pro Dominika." Řekne Jakub, který sedí jako spolujezdec.

,,Hele kluci, já bych to možná otočila, protože-." Zaseknu se, protože jsme zastavili před panelákem, kde by měl bydlet. Vidím jak společně se Simonou čekají u vchodu a lehce mrznou. Když si všimnou dodávky, tak se vydají směrem k nám. Jako já si dají věci do kufru a k mému nevelkému štěstí si sednou vedle mě - samozřejmě Dominik doprostřed. Dlouho netrvá a já usnu, protože jsem toho za poslední rok moc nenaspala.

-

Probudí mě zastavení. Podívám se okolo sebe. Zjistím, že jsem spala na Dominikovém rameni a Simona mě zabíjí pohledem.

,,Promiň." Omluvím se hned Dominikovi, který s nezájmem projíždí instagram.

,,V pohodě." Odpoví a dál se věnuje mobilu.

,,To už jsme tam?" Zeptám se Radka.

,,Ne, jen jsme zastavili na benzínce." Uznám, že má pravdu, protože se podívám z okýnka.

,,Jdeš?" Nahlédne do auta Jakub.

,,Jo, jasně." Vystoupím a jdu s ním. Vejdeme dovnitř, já si vezmu flašku vody, Kuba si taky něco vezme a jdeme k pokladně

,,Tohle bude k tomu?" Ukáže prodavačka na mé pití.

,,Ne."

,,Jo." Kývne Kuba a já se na něj podívám.

,,A přidejte k tomu ty dvě flašky vodky a tři vína." Ukáže na alkohol za ní. Zaplatí a jdeme ven.

,,K čemu tolik flašek? Není snad něco v autě." Zvednu dvě vodky do vzduchu.

,,Je, ale to máme vypité za chvíli." Odpoví mi a jdeme zpátky k autu. Když jsem nasedla dovnitř, tak jsem zjistila, že Simona se s Dominikem vyměnila.

,,Bolely ho chudáka záda." Objasní mi falešně Simona. Myslím, že mu nic nevadilo, ale nehodlám se tady hádat. Když souhlasíme s tím, že jsme všichni, tak pokračujeme dál v cestě a já opět usnu.

-

,,San." Probudí mě Míša.

,,Jsme tady." Dodá a já vysednu. Vezmu z kufru tašku a jdu dovnitř. Chata je velmi moderně zařízená a venku je dokonce vířivka. Myslím, že je mi jedno, že je skoro únor a okolo je sníh.

,,Pokoj máš sama v patře, druhé dveře zleva. Kdyby něco, tak jsme s klukama venku a sekáme dřevo do krbu." Řekne Kuba, já jen přikývnu a vydám se tedy podívat po mém novém pokoji. Je taky moderně zařízený a má manželskou postel.

Hodím jen tašku za dveře a chci jít za klukama jim aspoň trochu pomoct, ale při zavírání dveří málem narazím do Simony a Dominika, kteří mají potřebu se líbat uprostřed chodby.

Nevím, co se stalo, ale něco mě bodlo u srdce. Při mém přemýšlení si neuvědomím, že tam vlastně stojím a zírám na ně. Rychle se vzpamatuju a radši odejdu dolů.

,,Ideš nám pomôcť?" Zasměje se Kamil. Jen přikývnu a vezmu dva kusy dovnitř. Postupně to nanosíme ke krbu.

,,Jak se to- Radku!" Zakřičí Jakub, kterému se to nedaří zapálit.

,,Takhle." Radek tam neleje něco hořlavého a škrtne zápalkou. Kuba ho probodne pohledem.

,,Jdeme chlastat?" Ozve se Robert.

,,Počkáme na ty dva?" Zeptá se Tomáš.

,,To bychom se nedočkali." Řekne Míša a vezme Robertovi flašku z ruky, napije se a předá ji mě.

,,Neměla bych to přehánět." Dám si jen jeden lok a předám flašku někomu dalšímu. Po nějaké době cítím, že to kluci s Míšou přehání.

,,A teď si zazpíváme!" Křikne Míša a všichni kluci zakřičí.

,,Počkej, na to si otevřeme další flašku." Křikne Jakub.

,,Kolikátá to je?" Zeptá se Pepa.

,,Um, asi šestá." Otevře víno, napije se a předá ji Robertovi.

,,Jsme tady." Ozve se ze dveří. Stojí v nich Simona ruku v ruce s Dominikem. Sedne si na gauč a tehdy si všimnu malých modřinek na krku.

,,Místo aby s náma pil, tak prcal." Řekne Jakub trochu otráveně. Nevím, jak se mi to povede, ale střetnou se mi oči s Dominikem. Zírá na mě, ale nevidím tam žádnou emoci.

,,Chceš?" Zeptá se Pepa, který v ruce drží brko.

,,Ne, díky." Odmítnu ho. Samozřejmě Dominikovi se to nezdá, ale nechá to být.

,,Víte co? Já půjdu spát. Jsem nějaká unavená." Řeknu, i když vím, že mě nikdo moc nevnímal. Jakmile vejdu do pokoje, tak zavřu dveře a s velkým výdechem po nich sjedu dolů.

~
Normálně mě pochvalte, protože kapitola má správný počet slov. Byla bych ráda kdybyste mi do komentářů napsaly nějaké vaše názory. <3

ig - _moc_bys_chtel_