Navždy

four

Probudí mě cinknutí zprávy. Vezmu tedy mobil a jdu se podívat, kdo nemá soudnost.

Tomáš:
Nechceš přijít do studia? Dominik tady dnes nemá být.

Zní to fajn, ale nejsem si jistá.

Tome, já nevím. Odpoledne ti napíšu.

Potřebuju nějaký čas na rozmyšlenou. Lehnu si zpátky, že bych mohla ještě třeba usnout, ale tenhle pokus je přerušen Anet, která se rozhodla vstávat. Neochotně vstanu a jdu pro ni do postýlky. Sejdu schody a jdu udělat snídani. Nikdo tady není, ale co jsem měla čekat v sedm ráno. Začnu přípravou kaše pro malou. Poté sama sobě uvařím kafe a udělám toasty.

,,Dobré ráno." Pozdravím mámu.

,,Dobré. Jdeš dnes k sousedům? Paní Kučerová slaví narozeniny a jsme pozvaní."

,,No, já nevím. Psal mi Tomáš, že chce, abych za nimi šla."

,,Jdi za klukama, dlouho jsi je neviděla a oni tebe." Má pravdu, ale já nevím, jestli tam chci.

-

,,Takže opravdu za nimi jdeš?" Zeptá se mě Míša.

,,Jo a potřebuju, abys ji pohlídala." Tomovi jsem napsala, ale nevěděla jsem, co s Anet. Prý ji můžu dát Míše, protože se Dominik odstěhoval. Vidím, že za skoro dva roky toho stihl hodně.

,,Chápu, pojď k tetě." Natáhne ruce k Anet.

,,Děkuju."

,,No, jdi už." Popožene mě a zavře dveře od bytu.

Sejdu schody, nasednu do auta a vyjedu směrem ke studiu. Před budovou, kde se studio nachází, napíšu Tomovi, aby mi otevřel a vyjdu schody. Když chci otevřít dveře, tak se zastavím. Špatné myšlenky o tom, že bych tam neměla vyženu z hlavy a vezmu za kliku.

Po otevření dveří se mi naskytne pohled na Toma, Roberta, Pepu a Kamila. Jako první si mě všimne Tomáš, který mě jde okamžitě obejmout.

,,Jsem rád, že jsi přišla." Na tohle zareagují i kluci a podívají se mým směrem. Všichni na mě zírají jako na ducha.

,,Ty čo tu robíš?" Přijde s úsměvem Kamil a za ním i kluci, kteří mě jdou taky obejmout. Jdeme si sednout na gauč a Pepa mi něco nalije. Několik minut si povídáme a pak se otevřou dveře od nahrávačky.

,,Sandro?"

,,Ahoj." Pozdravím Jakuba.

,,My jsme tomu taky nemohli uvěřit." Řekne Robert. Jdu ho okamžitě obejmout.

,,Slyšel jsem dobře?" Přijde i Radek, kterého taky obejmu.

-

,,A kam jsi teda odjela?" Zeptá se Kuba.

,,Do Brna."

,,Co jsi tam vůbec ty dva roky-." Přeruší ho otevření dveří, v kterých stojí on. Rychle hodím vražedný pohled na Toma, který jen pokrčí rameny. Podívám se zpátky na něj. Je stejně zmatený jako já. Zírání na toho druhého přeruší vysoká bruneta, která přijde za Dominikem. Vypadala jako ta typická modelka z časopisů. Bylo až ironické, jak naplňovala Dominikovy představy.

,,Přišel jsem jen něco nahrát." Oznámí a zmizí s Radkem v nahrávací místnosti, jako kdybych nebyla. Holka si přisedne k nám.

,,Tohle je Simona." Řekne Jakub trochu nepříjemně.

,,Dominikova přítelkyně." Dodá bruneta a natáhne ke mně ruku. Tohle mi chtěl Tomáš říct kdy?

,,Sandra, ráda tě poznávám." Falešně se usměju a její ruku přijmu.

,,Odkud znáš kluky?" Zeptá se.

,,Jsem jejich kamarádka." Simona jen přikývne a kluci se znovu rozpovídají.

-

,,Pak tam přišla nějaká Simona." Přijela jsem si pro Anet a rozhodla se Míši všechno říct.

,,Jo, Simona. Z kluků ji nikdo nemá moc rád. Je celkem nepříjemná." Jen přikývnu. Ještě si chvíli povídáme, já pak odjíždím domů a cestou se zastavím ještě k sousedům.

~
Čti!

Lidi, já se fakt omlouvám, že jsou ty kapitoly kratší, ale poslední dny nemám nějakou chuť na psaní.

Zároveň se mi blíží termín odjezdu na tábor a nevím, jestli tento týden ještě něco vydám. Kapitola by v tom případě vyšla, asi příští týden v neděli.

Jinak, kdo si pamatuje paní Kučerovou? :D