Navždy

twenty five

,,Podrž to." Dá mi Dominik kousek židle, kterou sestavujeme, do rukou. Zároveň hlídám Anet. Místnost je celkem malá a máme, co dělat, abychom se mezi těmi krabicemi vůbec hnuli.

Začne mi zvonit mobil a mě nezbyde nic jiného, než položit sestavený kousek a Dominikovi naznačit, ať dává na Anet pozor. Hovor přijmu a odejdu do ložnice.

,,Ahoj." Ozve se z druhé strany.

,,Ahoj, Sofie."

,,Nechceš se zase někdy sejít?" Zeptá se.

,,Jasně, ale ještě se necítím nějak extra dobře." Stále beru léky.

,,Klid, byl to jen návrh."

,,Máš čas v pátek?" Rozmyslím se.

,,Jo, to zní dobře." Najednou se ozve obrovská rána a dětský pláč.

,,Pak se ještě domluvíme." Rychle ukončím hovor a vrátím se zpátky do "studia".

,,Panebože, co se stalo?" Uvidím jak Dominik drží Anet a kousek od nich leží polorozpadlý stůl.

,,Sestavoval jsem stůl, ona se o něj opřela a jak to nebylo přišroubované, tak to spadlo."

,,A není jí nic?" Natáhnu se pro ni, abych se ujistila. Neskutečně brečela, nejspíš se jen lekla.

,,Určitě ne." Rychle ji uklidním a dám do postýlky, aby si odpočinula.

,,Nemám tady přestěhované všechny věci." Prohodím, když mu pomáhám stůl znovu sestavit.

,,Odpoledne pro ně můžeme jet." Kývne.

Ještě mu chvíli pomáhám a pak jdu do kuchyně, abych uvařila oběd. Rozhodla jsem se udělat něco lehkého a tak jsem se rozhodla pro rýži se zeleninou.

Během vaření se rozhodnu, že bych mohla zkontrolovat Anet, jestli pořád spí. Dám vařit rýži a odejdu do jejího pokojíčku. Při pohledu na to, jaké je to roztomilé stvoření, když spí, mě napadne, že bych chtěla i druhé dítě. Jenže co by tomu řekl Dominik? Už teď máme hodně starostí.

Myšlenku rychle zaženu a vrátím se do kuchyně, kde dovařím oběd.

Po obědě konečně jedeme k mým rodičům pro věci.

,,Ahoj." Přivítá mě máma. Pozdravím ji taky a oznámím jí, že si jdeme pro mé věci.

Jdu tedy nahoru do pokoje. Všechno je tu stejné jako v ten osudný den. Většina skříněk je pokryta lehkou vrstvou prachu stejně jako mé klíče od mercedesu.

Sbalím své věci, vezmu klíče, sejdu schody dolů a jdu do obýváku, kde máma hlídá Anet.

,,Je fajn, že ses tady s Dominikem ukázala." Jo, fajn to je, ale já Dominika nevidím.

,,Kde vůbec je?"

,,Táta mu ukazuje naši novou zahrádku. Tvůj otec se rozhodl být zahradník." Protočí máma očima.

,,Chudák nedokázal uhlídat ani ten kaktus, co jsme měli tady na okně." Vzpomenu si na malou rostlinku, která odešla jako ty předešlé.

Ještě si chvíli povídáme, jenže brzy přijde Dominik, tak se rozloučíme, nasedneme do aut a jedeme směr byt.

~
Po dlouhé době vás vítám u nové kapitoly. Potřebovala jsem malou rehab a můžu říct, že mi to opravdu prospělo. Začala jsem se soustředit opět na sebe. Jsem ráda, že jsem tento krok vůbec udělala, protože jsem plná síly a energie.

Příště už se bude něco dít, tak buďte ready!!

Chci vám zároveň říct, že po této knize vyjde odhlasované s Milion mil, které jste vybrali na mém instagramu.

Pokud mě nesleduješ, tak to okamžitě naprav...

ig - _moc_bys_chtel_