Navždy

eighteen

,,Na nic víc si nevzpomenete?"

,,Ne, to je vše." Stále jsem v nemocnici a přišla mě vyslíchat policie.

,,Dobře, jestli je to vše, tak se s Vámi rozloučím. Kdyby něco, tak se ozvu. Nashledanou." Odejde a já si konečně oddychnu. Moje odpočívání dlouho nevydrží, protože se opět otevřou dveře.

,,Dominiku, co tady děláš?" Podívám se na něj.

,,Taky tě zdravím. Přišel jsem si pro tebe." Zasměje se.

,,Co?"

,,Klukům chybíš, i Míše, takže jsem dostal úkol sem přijet. Ptal jsem se doktorů a prý můžeš domů, jen musíš být pod dohledem. Takže jsme to vymysleli a budeš bydlet u mě." Představí mi jeho plán, který má jen malou drobnou chybu.

,,Co Simona?" Zeptám se.

,,Ta je pořád pryč. Netuším, kdy se vrátí." Mykne rameny, jakoby mu to bylo jedno.

,,Jdeš teda?" Dlouho mlčím. Nevím jestli úplně chci jít bydlet s Dominikem.

,,Já nevím, možná?"

,,Super, jdu za doktorem." Otočí se a vyjde ze dveří. Za chvíli se vrátí, pomůže mi zabalit a tašku mi vezme. Do dveří vejde doktor.

,,Vidím, že jste sbalená a přítel je velmi ochotný, takže Vás svěřuji do péče jemu." S Dominikem se na sebe podíváme. Vidím na něm, že se chce smát stejně jako já.

,,Řekl jsem snad něco špatně?" Zeptá se nejistě doktor.

,,Ne, jen nejsme spolu." Řekne i za mě Dominik.

,,Promiňte, to jsem nevěděl. Tady máte reverz, který podepíšete. Léky si můžete vyzvednout dole v lékárně. Nesmíte je míchat s alkoholem. Zároveň musíte být opatrná. Nesmíte zvedat těžké věci nebo cokoliv těžšího nosit." Na to jsem byla zvyklá během těhotenství, kdy mou největší pomocí byl Calin.

Doktor mi podal desky, já papíry podespala a dostala jsem menší papírek, který byl recept na předepsané léky. Sešli jsme o patro níž, kde jsem si léky vyzvedla a šla s Dominikem do auta. Tašku dal do kufru, já si mezitím sedla na místo spolujezdce a on poté na místo řidiče. Za pár minut přijedeme před panelák, kde Dominik bydlí.

,,Ty jsi nechal Anet samotnou doma?" Zeptám se ho, když vystupuju z auta.

,,Ne, ráno jsem ji zavezl k Tomášovi." Ujistí mě. Vezme tašku a jeho ruku si přehodí okolo mých ramen. Mým tělem protletí vlna energie a jemně se zachvěju.

,,Je ti zima?" Zeptá se mě. Zdá se mi to nebo se o mě opravdu stará?

,,Ne, není." Vejdeme do výtahu a Dominik zmáčkne tlačítko s číslem. Až výtah zastaví v požadovaném patře, vystoupíme a Dominik otevře dveře od bytu. Je to velmi prostorný a dokonale sladěný byt.

,,Líbí?" Jen kývnu.

,,Fajn, budeš spát támhle v tom pokoji." No jo, ale kde bude spát malá. Otočila jsem se, abych se mohla zeptat na svou otázku, ale stihl odpovědět dřív, než byla vyřčena.

,,Kluci - teda spíš Míša - na všechno mysleli a postýlka pro Anet je přestěhovaná tady." Tašku položí dovnitř a odeje někam pryč.

,,Dominiku?" Křiknu.

,,Copak?" Ozve se odněkud.

,,Chtěla bych si dát sprchu. Kde je koupelna?"

,,Dveře na konci chodby!" Vezmu si z tašky pár svých věcí a jdu do koupelny. Při svlékání oblečení se na sebe podívám do zrcadla. V oblasti podbříšku je jizva. Není úplně největší, ale také nejmenší. Jediné, co se mi na ni líbí, je to, že ránu sešili pěkně.

Po sprše, když se zabalím do ručníku, uslyší, že někdo přišel a následně poznám, že jde o Míšu, Jakuba a ještě někoho.

Je sice neslušné poslouchat, když si někdo povídá, ale zůstala jsem stát na místě.

,,Je tady?" Předpokládám, že jde o Kubu.

,,Jo, teď je ve sprše."

,,Fajn." Kývne Míša.

,,Na, vem si ji a starej se. Nechápu Sandru, neustále jenom ječí a brečí." Tohle byl nejspíš Tomáš a bavil se o Anet.

Rychle se převleču a jdu za nimi. Všichni mě pozdraví a opatrně obejmou. Sedli jsme si na gauč a povídali si.

,,A jak to budete řešit se Simonou?" Míša má pravdu, nějak to vyřešit musíme.

,,Určitě dá vědět, kdy se vrátí, takže bych Sandru vzal k sobě." Navrhne Jakub.

,,Jo, to zní dobře." Souhlasí Tomáš.

,,Fajn, takže domluveno." Kývne Kuba.

~
No, vypadá to, že Dominik se začal starat a zatím se ukázal v dobrém světle. Uvidíme co bude dál.

Tady máte můj ig, kam mi můžete dát follow a klidně napsat jakýkoliv dotaz.