Navždy

fifteen

Když jsem se ráno probudila a zjistila, co jsme se Sofií nechaly za spoušť, zhrozila jsem se. Uklidila jsem celý obývák. Nedalo mi to a nakonec jsem uklidila celý dům.

Při tančení a oprašovaní jedné z posledních poliček mě vyrušil hovor. Podívala jsem se na stolek, na kterém byl mobil a zjistila jsem, že mi volá Kuba.

,,Ahoj, co potřebuješ?"

,,Chci ti říct, že u Toma bude menší party."

,,Jasně, ale já nemám hlídání." Nechci brát Anet se sebou, protože je mi jasné, že to nebude čajový dýchánek.

,,Rodiče nejsou doma?" Zeptá se.

,,Ne, jsou na měsíc v Itálii." Mezitím opráším poslední poličku.

,,A nějaká tvoje kamarádka?" Sofie.

,,Možná jo. Zeptám se." Hovor ukončím a jdu hned zavolat Sofii.

,,Ahoj, Sof."

,,Ahoj, počkej chvíli..." Slyšela jsem klapnutí dveří, takže šla do jiné místnosti.

,,Co jsi mi chtěla?" Zeptá se.

,,Nepohlídala bys Anet. Víš, Kuba volal, že je u Tomáše party a-." Jsem přerušena Sofií.

,,Jo, pohlídám. Přijedu si pro ni a hodím tě tam."

,,Jsi nejlepší." Rozloučíme se a já hovor típnu.

-

,,Ještě jednou díky." Poděkuju Sofii

,,Jo, jasně. Už jsi mi děkovala nejmíň pětkrát. Jdi!" Rukou naznačí, ať vysednu. Rozloučím se s ní a jdu k paneláku. Zazvoním a jsem automaticky vpuštěna dovnitř. Vyjdu několik schodů a Tomáš mi otevře těsně před tím, než zazvoním.

,,Čau." Okamžitě mě obejme.

,,Ahoj." Objetí mu oplatím.

,,Pojď." Vyzve mě, abych vstoupila dovnitř. Opravdu to tady žije. Všimnu si Míši, která sedí na gauči a ne moc ochotně se baví se Simonou. To znamená, že jestli je tady ona, tak je tady i Dominik.

,,San." Okolo mých ramen se obmotá Kubova ruka.

,,Ahoj." Obejmu ho.

,,Pojď si dát panáka." Bylo poznat, že je už v dobré náladě.

,,Víš, že bych to neměla přehánět."

,,Jo, jasně." Mávne nad tím rukou a táhne mě do kuchyně.

,,Dobře, ale malého." Naznačím prsty, jak moc malý má být.

,,Se snad bojíš?" Projde okolo mě Simona, která si bere lahev vína. Kéžbych se jen bála.

,,Ne, nebojím." Panáka do sebe kopnu a Jakub mi nalije dalšího. Ona se jen uchechtne a zmizí. Hned po ní se objeví v kuchyni Dominik.

,,Kde je Simona?" Je to spíš směřovaná otázka na Jakuba. Ten mu ukáže jen směr a on zase rychle zmizí.

,,Neřeš ho." Podá mi panáka a jde se mnou do obýváku. Jeho ruka se opět objeví okolo mých ramen a jdeme si společně sednout na gauč.

-

,,A ta kurva si myslela, že spolu budeme chodit." Vypráví Kuba nějaký zážitek.

,,Kdy to pochopí?" Položí řečnickou otázku Dominik a Jakub mykne rameny. Nikdo z nás, kromě Míši, tady není při smyslech.

Zvednu se z gauče a jdu na záchod, protože můj močový měchýř hlásí, že je plný. Po vykonání potřeby si umyju ruce a vyjdu z místnosti ven. Před dveřmi stojí Simona, okolo které projdu, ale její ruka mě zachytí.

,,Myslíš si, že nevím, jak se na Dominika díváš? Co?"

,,O co ti jde?" Zeptám se jí. Kdyby byla střízlivá, tak pravděpodobně nic neřekne.

,,O to, abys ho nechala napokoji. Chápu, že se ti líbí, ale pochop, že má mě. Vybral si mě, ne tebe." Au.

,,Hele, já Dominika nechci." Vysmeknu se a odcházím. To se nepovede, protože má hlava ucítí škubnutí. Zatáhla mě totiž za vlasy.

,,Dávej si na mě pozor."

,,Uklidni se!" Zaječím a ona škubne ještě jednou, silněji. Následně po sobě začneme ječet a napadat se.

,,Hej holky, klid." Chytne nás Tomáš s Jakubem.

,,Co se děje?" Zeptá se Tomáš.

,,Ta kurva mi chce přebrat Dominika." Ukáže na mě. Na to se objeví na Dominikovém obličeji nechápavý pohled.

,,Nechci, nestojím o něj." Možná to tak úplně není pravda, ale nebudu tady říkat něco, co by nemuselo dopadnout dobře.

,,Jasně, že chceš. Neustále se na něj díváš a pozoruješ ho. Aspoň si to přiznej!" Tohle jsem nevydržela, Kubovi jsem se vysmekla a zasadila Simoně ránu do obličeje. Ve vteřině mi došlo, co jsem udělala. Otočila jsem se a všichni se na mě dívali velmi zvláštně. Nezvládla jsem to, obula jsem si boty a vyběhla z bytu, jakobych běžela maraton. Svůj běh jsem zastavila, až jsem byla pár stovek metrů od paneláku.

Šla jsem k domu Sofie a doufala jsem, že mě u ní nechá přespat. Zazvoním na zvonek a čekám.

,,Kdo je tam?"

,,To jsem já, Sandra. Můžu jít dovnitř?" Mnu si prsty a dívám se na své boty.

,,Co se stalo?"

,,Když mě pustíš, tak ti to řeknu." Ozve se bzučák a já vezmu za kliku.

~
Co se to stalo? :D

No, mám pro vás dobrou zprávu. Po téhle kapitole je sixteen a pak seventeen.

Těšte se! <3