Percyho dvojče

V. - Výprava začíná

KATH POHLED:

Včera večer jsem šla brzo spát, měla jsem toho plnou hlavu. Jak já můžu být dcera Poseidóna? Vždyť jsem jen obyčejná holka. A nejsem si jistá co si o tom ostatní myslí, a co Percy?

***

Odpoledne si nás ve srubu vyzvednul Cheirón, Percy mu něco pošeptal a ten řekl ať jdeme za ním. Šla jsem vedle Tysona, Percy s Cheirónem šli ve předu a o něčem mluvili, neslyšela jsem co, jelikož mluvili velmi potichu.

Když jsme došli k hlavní budově, sedli jsme si na verandu. Já si sedla vedle Percyho a po právě straně seděl Tyson, naproti mě Cheirón a přidal se k nám i Dionýsos. Nevěděla jsem co se bude dít, pak jsem si všimla, že na verandu přišel nějaký kluk. Měl na sobě hlavně černé oblečení a taky měl rozcuchané černé vlasy. Jeho tvář byla tak bledá, až jsem se toho trochu lekla.

PERCYHO POHLED:

Byl jsem z toho nervózní, nevím kde začít, ale naštěstí začal mluvit Cheirón:

,,Ahoj Nico, co ty tady děláš?"

,,Jdu podpořit Percyho" odvětil Nico.

,,Dobře, tak o čem jsi to s námi chtěl mluvit Percy?"

,,Mluv rychle Pedro nemám na to čas" řekl otráveně Dionýsos.

A je to tady zas, už mi zase Dionýsos říká jiným jménem. Nebudu vám lhát, už mi to leze na nervy.

,,Jsem Percy pane"

,,To je jedno Percy, Pedro vždyť je to stejný"

,,No úplně zas ta ne" odporoval jsem.

,,No tak už začni mluvit nemám na to celý den" Dionýsos si otevřel další plechovku Coca Coly a napil se.

,,Hmm dobře no asi víme, co se stalo včera"

,,Jo, že ten proradný Poseidón nemá jen jednoho haranta, ale dokonce DVA!!!"

,,Dionýse, uklidni se"

,,Já jsem úplně KLIDNÝ!"

,,Percy pokračuj" pobídl mě Cheirón a přitom ignoroval tiché nadávky, které si Dionýsos šeptal.

,,No dobře, je spousta nezodpovězených otázek a já vím kdo na ně zná odpovědi"

,,Kdo?" Zeptal se bůh.

,,Poseidón. S Nicem nás napadlo, že půjdeme s pár členy na výpravu a najdeme Poseidóna, ten nám vše poví"

,,Hahahaha ty si myslíš, že najdeš svého tatínka a ten řekne ,,kdysi za dávných časů" horší nápad jsem neslyšel" bůh se popadal za břicho a smál se na celou hlavní budovu.

,,Neukvapuj se Dionýsose, zas tak špatný nápad to není, Poseidón jako jediný ví co se tehdy stalo, tím pádem se ho na to bude muset Percy zaptat osobně"

Náhle se ozval Nico:

,,Už ho jenom najít, což je problém"

,,Zas takový ne Nico, Poseidón je na návštěvě u Hádese, jel do San Francisca, bude tam po dobu celého týdne"

,,Jakto, že o tom nevím?" Řekl vyjeveně Nico.

,,Kdo vše pojede?" Zeptal se Cheirón.

,,No jel bych já, Nico, Annabeth, Tyson a Kath"

,,Dobře Percy, měli byste si zabalit a co nejdříve vyrazit"

,,Fajn, tak my vyrazíme"

Všichni jsme se zvedli a postupně jsme scházeli po schodech, já šel poslední podařilo se mi zachytit jak si Dionýsos mumlá pod vousy, že jsem cvok. Ale co? On je prostě takový. Tyson a Nico šli napřed a já s Kath zůstal po zadu. Šli jsme v tichu, až Kath se zeptala:

,,Ty jsi na mě naštvaný?" Pohled měla sklopený.

,,Co? Ne proč?" Zastavil jsem se a chytil jsem jí za ramena. Celou dobu jsem se jí koukal do očí.

,,No asi dva dny jsme spolu nemluvili, myslela jsem, že se se mnou nebavíš" odpověděla smutně.

,,Ne to ne, jen jsem byl z toho v šoku a nechtělo se mi moc mluvit. Hodně jsem o tom přemýšlel"

,,Taky jsem o tom hodně přemýšlela, nemohla jsem to dostat z hlavy" vrtěla hlavou jako by chtěla všechny myšlenky, co se jí nashromáždili setřást z hlavy.

,,Tak to jsme na to dva" usmál jsem se tomu. Kath to trochu pozvedlo náladu a usmála se na mě.

,,Myslíš, že nás Poseidón vyslechne?"

,,Určitě, už jsme se párkrát setkali a není hrozný" pokrčil jsem rameny. Nemohl jsem vědět jestli nás otec přijme nebo ne, ale nechtěl jsem to Kath dělat těžší.

,,Když to říkáš" pokrčila rameny a šli jsme dál.

****

Došli jsme do srubu a tam si sbalili, pak nás vyzvedl Argus, sedli jsme si do dodávky a jeli.
Já seděl vedle Kath, Annabeth seděla před námi a na něco se koukala do mapy. A Nico s Tysonem seděli za námi. Upřímně Nico nebyl úplně šťastný, že sedí vedle Tysona.

Jeli jsme několik hodin, Kath s Tysonem zatím usnuli, Nico si něco prohlížel a já byl myšlenkami úplně jinde.

Ještě nějakou dobu jsme jeli, až jsme konečně zastavili, rozloučili se a vyrazili směr San Francisco.