XIX. - Útok

46 7 1
                                    

KATH POHLED:

Will vyjel z tábora. Dostali jsme se na dálnici a jeli rovně. Will řekl ať se prospíme. Annabeth usnula hned. Já se jen opřela a zadívala se na pouliční světlo.

 Já se jen opřela a zadívala se na pouliční světlo

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Odkdy máš vlastně auto?" Zeptala jsem se Willa.

,,Dostal jsem ho od táty k narozeninám" odpověděl Will.

,,Aha, že jsi mi o tom neřekl" podivila jsem se.

,,Chtěl jsem vás s Annabeth překvapit" usmál se Will.

,,To se ti povedlo"

Jeli jsme hrozně dlouho. Kosti jsem měla přelámané. Will našel motel, tak jsme zastavili a ubytovali se. Lehli jsme si na postel a hned usnuli.

***

Další den jsme brzy ráno vstali. Upravili se a šli k autu.

,,Naskočte dámy, pokračujeme v krasojízdě" pobídl nás Will. Zasmála jsem se tomu a naskočila do auta.

Zase jsme jeli několik hodin. Willovi zlobila navigace, tak jsme pořád jezdili oklikou, vraceli jsme se a jeli úplně někudy jinudy.

,,Zatracený krám!!!" Zlobil se Will a tloukl pěstí do navigace.

,,Zabočte vlevo" ozvala se navigace.

,,Vždyť já nemám kam zatočit!!" Rozčiloval se.

,,Víš co, vystřídáme se" vystoupila jsem z vozu a řekla Willovi, ať si přesedne.

,,Ty umíš řídit?" Zeptala se Annabeth.

,,Jasně" řekla jsem.

Nastartovala jsem auto a vyjela

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Nastartovala jsem auto a vyjela.
Venku nebylo nic jiného, než déšť a tma. Jeli jsme kolem lesa, déšť bubnoval na sklo.
Myslela jsem na Percyho, hlavou mi probleskl jeho hlas, jeho oči. Jak jsem na to pomyslela zatlesklo se mi.

V tom se ozvala rána, a naše auto sjelo do příkopu. Auto se s námi převracelo, než jsme prudce dopadli na zem.

Hleska jsem: ,,Au"

Percyho dvojčeKde žijí příběhy. Začni objevovat