Percyho dvojče

XXII. - První úkol (Hydra)

KATH POHLED:

Po návštěvě podsvětí jsme se ubytovali v nejbližším hotelu. Will si hned lehnul do postele a usnul. My s Annabeth jsme si ještě chvíli povídali a také si lehli.

****

Další den jsem vstala dříve než ostatní. Oblékla jsem si mikinu a vyrazila k molu. Cestou jsem přemýšlela, jak stihnout všechny ty úkoly. Přinést hlavu hydry? Proč zrovna to, k čemu mu ta hlava bude? Zajít k Hefaistovi a přinést helmu, to není zas tak těžký úkol, jenže je to kus cesty a my na to nemáme dostatek času. A vycvičit kerbera? Vždyť je obrovský! Jeho ani vycvičit nejde.

Po dlouhém přemýšlení u mola jsem vyrazila zpátky do hotelu. Will pořád spal. Annabeth si právě česala vlasy.

,,Ahoj" přivítala mě ,,Kde jsi byla?"

Odpověděla jsem ji: ,,Šla jsem se projít k molu, potřebovala jsem na vzduch" sedla jsem si k Willovi na postel.

,,Přemýšlela jsi nad úkoly, že jo?" Annabeth si ke mě přisedla a čekala co odpovím.

,,Jo přemýšlela, za ty čtyři dny to nestihneme" sklonila jsem hlavu a zadívala se na prkna podlahy.

,,Neboj, nějak to vymyslíme" Annabeth mě pohladila po zádech na útěchu. Will pořád spal, Annabeth to nedalo a shodila ho z postele. Will se pádem probudil.

,,Co, co se děje?" Zeptal se zmateně Will a promnul si oči.

,,Že pořád spíš, to se děje" odbyla s legrací Annabeth.

***

Brzo co se Will probudil jsme vyrazili na cestu. Will nás vedl lesem a hledal různé stopy. Koukali jsme do všech jeskyní jestli tam náhodou nespí hydra. Když už jsme si mysleli, že je to beznadějné Will uviděl stopy.

Šli jsme po stopách. Po nějaké době chození v lese jsme došli k temné, vysoké jeskyni. S Annabeth jsem čekala venku a Will se šel s napnutým lukem podívat do jeskyně, zda tam něco je. Po chvilce přišel a neměl zrovna hezkou barvu obličeje.

,,Nic tam není, ale jeskyně nastopro patří Hydře, počkáme tady a pak zaútočíme" Will si sedl a opřel se o velikou kládu. S Annabeth jsme udělali totéž.

***

Po dlouhých hodiných sezení a vyčkávání u jeskyně jsme uslyšeli kroky. Zněli na obrovské zvíře a než jsme se otočili stála před jeskyní obrovská obluda s devíti hlavami. Přinesla si sebou úlovek co chytila a začala trhat obrovské kusy masa svými hlavami.

Annabeth začala šeptat: ,,Dobře, uděláme to takhle. Ty Wille budeš s Kath se snažit přilákat její pozornost. Já ji obejdu ze zadu a vylezu ji na hřbet a pokusím se jí useknout hlavu. Potom se rychle sebereme a mizíme jasné?"

S Willem jsem přikývli a vyrazili.

Okamžitě jsem vystřelila šíp, ten se zabodl do krku jedné z hlav. Hydra přestala trhat maso své kořisti, zařvala a obrátila se na nás.

Kousala po nás svými velkými hlavy, snažila se nás zašlápnout, ale my se jí hbitě vyhýbali. Annabeth jsem zahlédla jak se snaží vyšplhat na hřbet hydry. Držela se jen tak tak, ale dostala se tam. Vzala svoji dýku a v té chvíli usekla jednu hlavu. Nestvůra zařvala a narostly ji dvě další.

Annabeth rychle slezla, otevřela svůj batoh, do kterého se vešlo všechno a strčila hlavu obludy do batohu. Vzali jsme nohy na ramena a začali utíkat.

Vyhýbali jsme se stromům, utíkali jsme jak nejrychleji to šlo, hydra se, ale stále za námi hnala. Doběhli jsme ke skalnímu útesu u lesa.

,,Co teď?" Zeptala jsem se udýchaně.

V tom už před námi stála hydra. Vyřítila se na nás. Annabeth s Willem pod ní rychle podlezli, že si toho nevšimla.
Vystřelila jsem šíp, nebylo mi to nic platné. Jakmile hydra přešla k útesu, začal se třást. Kameny pod námi začali praskat.

,,KATH, POSPĚŠ!" zařvala na mě Annabeth.

Rychle jsem vyrazila, ale bylo pozdě, útes pode mnou praskl a spadnul.

ANNABETH POHLED:

Útes se pod Kath rozlomil pod tíhou hydry. Hydra se řítila s řevem dólů do propasti.

Zakřičela jsem na Kath. Žádná ozvěna. Ne prosím, nemohla spadnout a umřít.

Rychle jsme s Willem doběhli k rozlomenému útesu a podívali se dólů.

Nikoho jsem neviděla. Ne nemůžeme o Kath přijít. Popadla jsem se za hlavu a stále se dívala dólů.
Will na něco ukázal prstem a řekl: ,,Podívej Annabeth, támhle je"

Zadívala jsem se a uviděla Kath jak se drží skály.

,,POMOC" zakřičela na nás.

,,VYDRŽ KATH" zakřičel na ní Will. Vytáhl z batohu dlouhé lano, přešel k nejbližšímu stromu, pořádně kolem něj uvázal lano a přišel zpátky k útesu. Hodil dólů svoje lano a zařval na Kath.

,,KATH CHYŤ SE LANA, VYTÁHNEME TĚ!"

Kath se chytla a my ji začali tahat nahoru. Když už byla nahoře pustili jsme lano a chytli ji každý z jedné strany za ruce.

,,Ty si nám dala" zasmál se Will.

,,To teda, myslala jsem si, že tě ta hydra stáhla sebou" oddechla jsem si.

,,Naštěstí ne, během pádu jsem se stihla zachytit" řekla udýchaně Kath.

****

Dlouho jsme tam seděli, až pak jsme se vydali zpátky do hotelu. Odložili jsme věci a lehli si. První úkol máme za sebou. Zbývají už jen dva.