Percyho dvojče

VII. - Áres

KATH POHLED:

Percy vykřikl, rychle jsme se vzbudili, byli jsme na nohách připravení se zbraněmi. Všichni jsme vytasili meče, kromě Tysona ten ještě chrápal, po chvilce se probral a ospale řekl:

,,Co je, děje se něco" promnul si oko a zívl si.

,,Jsi v pohodě Percy" zeptala jsem se.

,,Jo nic mi není, skloňte ty zbraně, musím vám něco říct"

Všichni jsme si zandali zbraně. A Percy nám začal vyprávět co se mu zdálo.

****

PERCYHO POHLED:

Vše jsem jim převyprávěl, všichni na mě koukali a já si začal připadat divně, jako první začal mluvit Tyson:

,,Takže tátu unesli?"

,,Nejspíš ano, byl připevněný ke zdi a vypadal jako nějaký zločinec, kterému nedávají najíst" vzpomněl jsem si na to jak vypadal, úplně mi přejel mráz po zádech.

,,Tak to ho musíme zachránit" řekl odhodlaně Tyson.

,,Určitě, já ho tam nenechám"

,,Takže ti řekl, že musíme najít Árese a ten nás k němu zavede, vždyť to je šílenství!!" Odbyl Nico.

,,Já vím Nico, ale jinak to nejde, Árese nesnáším, ale musím svému otci pomoct, jestli nechcete nemusíte, půjdu sám"

,,Já chci taky zachraňovat taťku" přihlásil se Tyson.

,,Annabeth? Kath?"

,,Ty víš, že s tebou půjdu kamkoliv, svému kamarádovi nemůžu říct ne"

,,Díky Kath" a usmál jsem se na ni.

Kath si ke mě přisedla a objala mě. Opravdu jsem rád, že ji mám, vždycky mě ve všem podpoří a vždy stojí při mě.

Annabeth? Nico?

,,Sorry Percy, ale budu se muset od vás na chvíli oddělit, chci si zjistit víc informací o Poseidónovi a tý hoře, snad ti to nevadí"

,,Ne, jen běž Nico"

,,Budu vám posílat zprávy přes Iris platí?"

,,Platí"

Nico se najednou vypařil a byl pryč. Asi zase cestuje přes stíny.

,,Annabeth?"

,,No co mám s tebou dělat, chaluhový mozečku"

,,Fajn, takže najdeme Árese a zachráníme tátu"

***

Vyšli jsme z hotelu a vydali se na cestu, s Annabeth nás napadlo, že by se mohl nacházet na okraji města (jsou tam benzínky a motely) tam nejčastěji Áres zajíždí se svojí motorkou.

Jeli jsme nějakou dobu taxíkem a když jsme byli u jednoho motelu (měli jsme obrovské štěstí) uviděli jsme Árese jak sedí na lavičce, vedle má svou motorku a jedl hamburger.
Najednou jsem v sobě pocítil hněv, který se vždy dostane, když ho uvidím.

,,Jdeme na to?" Zeptal jsem se.

Všichni jen přikývli. Bylo nám to divné, ale přišli jsme k lavičce, kde seděl a přisedli si k němu. Nic neudělal, což mě překvapilo. Dožvíkal hamburger, narovnal si brýle a začal mluvit:

,,Zahráváš si s ohněm, syne Poseidónův"
Řekl výhružně a ani se na mě nepodíval.

,,Co tím myslíte?" Zeptal jsem se.

,,Řekl jsem to dost jasně, jestli tě ještě jednou uvidím, tak to nedopadne dobře"

,,Mohl byste toho nechat! Nejsem tu abych se s vámi hádal a bojoval, potřebuju...

V tom mi vyschlo v krku, chtěl jsem říct pomoc ale před ním se mi to říkat nechtělo. Jenže Áres věděl co chci říct:

,,No jen to řekni"

,,Fajn potřebuju pomoct" řekl jsem naštvaně.

,,Dobře s čím?"

,,Můj otec byl unesen a.."

,,Já vím, v tu dobu jsem s tvým taťkou byl"

,,Vy jste s ním byl?" Překvapeně jsem se na něj podíval. Takhle to táta myslel.

,,Ovšem, proč si myslíte, že vás poslal za mnou"

,, To mi přišlo ze začátku divné, ale teď mi to došlo"

,,Skvělé Jacksone! No dobrá já vám pomůžu, ale pod jednou podmínkou"

,,Jakou? Přidala se Annabeth.

,,Jackson mě musí porazit v boji"