Percyho dvojče

XXI. - Hádés zadává úkoly

KATH POHLED:

Převozník nás převezl do podsvětí. Všude byly smutné duše mrtvých. Nebyl to hezký pohled.
Vystoupili jsme z loďky a uviděli nápis NYNÍ VSTUPUJETE DO EREBOSU.
Annabeth nás vedla, kudy máme jít. Najednou před nás skočil obrovský trojhlavý pes. Myslala jsem, že po mě kousne, jak se mi to zdálo ve snu. Ale místo toho se jen na nás koukal.

,,Ahoj hochu, pamatuješ si mě?" Annabeth k němu přešla blíž a pohladila ho po velké tlapě.
Kerber byl klidný, položil čumák na zem a Annabeth ho pohladila.

,,On si na tebe asi pamatuje" řekl Will, i když se držel dál.

,,Podívej co jsem ti přinesla" Annabeth rozepla svůj batoh a vytáhla velký dětský míč. Kerber zvedl hlavu a začal vrtět ocasem. Annabeth mu hodila míč a prošla kolem něj.

,,Pojďte" pobídla nás a my s Willem jsme se vypravili za ní. Kerber si hrál s míčkem tlapkami, vesele vrtil ocasem a štěkal.

****

Došli jsme k Hádovu paláci. Byla jsem dost nervózní. Will si připravil luk a rozhlížel se všude kolem. Vešli jsme dovnitř.
Uviděla jsem tu dlouhou, osvětlenou chodbu, kterou jsem šla ve snu.
Došli jsme do hlavní síně. Strop byl opravdu vysoký, kroky se rozléhaly. V tom se někdo ozval.

,,Ale, ale koho pak tady máme" ten hlas jsem poznala, byl to temný hlas boha podsvětí.

Hádés přešel z temného rohu a sedl si do svého křesla.

,,Dlouho jsme se neviděli" pokračoval a nespouštěl ze mě svůj zrak. ,,Co vás ke mě přivádí?"

,,Hledám svého bratra" snažila jsem se, aby to vyznělo sebevědomě. Hádés se jen opřel do svého křesla.

,,Ano, slyšel jsem, že se ztratil, ale nechápu co s tím mám společného já?" Hádés na sobě nedal znát slabost, nervozitu, ale já věděla, že lže.

,,Z toho se nevykroutíš Háde! Vím, co máš v plánu. Když se ti tenkrát nepodařilo prosadit, aby nás bohové zabili počkal jsi na správnou chvíli, aby ses nás zbavil! Všechno vím, vyslechla jsem tvůj rozhovor s Persedonou jak se Percyho chceš zbavit před letním slunovratem!!" Vše jsem na něj vyštěkla, nechtěla jsem s ním hrát tu jeho hru, jako by nic nevěděl.

,,Odvážné, mluvit na mě tímto tónem. No dobrá, ale proč si myslíš, že ti jen tak vydám tvého bratra a nechám vás odejít. MYSLÍŠ, ŽE JSEM TAKOVÝ IDIOT!!"

Hádés už přímo zuřil, snažila jsem se, abych na sobě nenechala znát strach.

Hádés pokračoval: ,,Ale jsem celkem rád, že jste přišli. Skoncuju to s vámi stejně jako brzy s tvým bratrem"

Hádés kývl hlavou, přešlo k nám několik zombíků, či co to bylo a udělali kolem nás kruh. ,,Odveďte je!" Nařídil Hádés. Já ale byla připravená a vytáhla jsem eso z rukávu. Z batohu jsem vyndala svou mušli od táty a zvedla ji nad hlavu.

,,USTUPTE!! NEBO ZAPÍSKÁM NA TU MUŠLI" varovala jsem je a mrazivě jsem se podívala na Háda. Hádés už nevypadal rozčileně, spíš vystrašeně.

,,POČKAT!! vykřikl a zombíci odstoupili. Následně kývl hlavou a oni odešli.

,,Od koho máš tu mušli?" Zeptal se vystrašeně.

,,Dal mi jí můj otec Poseidón. Vše ví. A pokud na ní zapískám objeví se tady a myslím, že nebude mít tu náladu řešit to po dobrém jako já". Jakmile jsem to dořekla, ironicky jsem se na něj usmála.

Viděla jsem na Hádovi ten vztek, kdybych právě v ruce nedržela tu mušli, bylo by po nás.

,,Dobrá já vám Jacksona vydám, ale mám podmínku" řekl.

,,Jakou?" Zeptal se Will.

,,Když splníte několik úkolů, které vám uložím a dokážete je splnit do letního slunovratu nechám vás odejít a Jacksona pustím. Když ne všichni zemřete"

Trochu mě to zaskočilo, podívala jsem se na Annabeth a Willa. Annabeth prudce přikyvovala, Will zas vrtěl hlavou ať to nedělám, do té doby než ho loktem praštila Annabeth a on začal kývat hlavou na souhlas.

,,No dobrá, příjímáme vaši podmínku, ale chci vidět svého bratra!" Řekla jsem výhružně.

,,No dobrá" Hádés přikázal nějaké kostře, aby ho přivedla. Mezitím přemýšlel, jaké úkoly nám uloží.
Po chvilce přišla kostra s mým bratrem. Oblečení měl potrhané, na nohou měl šrámy a vypadal hrozně.
Přeběhla jsem k němu a objala ho.

Teď jsem se ho už nechtěla pustit.

,,Co tady děláš, ty blázne" řekl mi a zasmál se.

,,Přišla jsem si pro tebe" řekla jsem a trochu se od něj odtáhla.

Annabeth k němu přešla a objala ho. Will Percyho poplácal po zádech. Z našeho šťastného setkání nás vyrušil Hadův hlas.

,,Dobrá, mám pro vás celkem tři úkoly: první zní: musíte mi přinést hlavu hydry. Druhý: musíte zajít k Hefaistovi pro moji helmu neviditelnosti a poslední třetí: musíte vycvičit mého psa kerbera. Když všechny tyhle úkoly splníte jste všichni volní, když ne zemřete"

,,Jste blázen, tohle přece nemůžou za čtyři dny stihnout!" Okřikl Háda Percy.

Hádés Percyho ignoroval: ,,Ber nebo nech"

,,Dobrá přijímám" Řekla jsem sebevědomě.

***

Trvalo dlouho než jsme odešli, nechtěla jsem tam Percyho nechat. Z úkolů jsem měla pochyby, ale jestli to je jediný způsob jak mého bratra zachránít. Udělám to.