(DOKONČENO) Nejlepší kamarádka Percyho Kathlyn, která žije normální školní život začne být dyslektička, začnou se jí dít divné věci, zjistí pravdu, že je ve skutečnosti dcera Poseidóna a Percyho dvojče. Společně se vydají zachránit Poseidóna a zjist...
Vylezli jsme z Áresova BMW a já vzhlédl na obrovskou horu před námi. V tý chvíli se mi zježili ze zadu vlasy (to se stává, když jsem ve stresu), přemýšlel jsem jestli je táta v pořádku a že tam je armáda příšer. Z těch myšlenek mě vyhnal Áresův hlas. Zakřičel ať jdem, šli jsme za ním a přešli jsme až pod horu.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Jak se tam nahoru dostaneme, neumím šplhat" zaváhala Kath.
,,Žádný strach, znám tajnou chodbu, pojďte vy tři" pobídl nás bůh.
Šli jsme za Áresem a já si pro jistotu vyndal Anaklusmos z kapsy, Kath si vyndala Koptis a Tyson měl svoje pěsti. Došli jsme k jedné straně a Áres se zastavil. Toho jsem si nevšiml a narazil jsem do něj. Spadl jsem ze zadu na Kath a ta spadla se mnou.
,,Dávejte pozor!!, Hlavně ty Jacksone" ukázal na mě jako bych byl neposlušný pes.
KATH POHLED:
Percy na mě spadnul, Áres se zastavil a on si toho nevšiml. Já si toho taky nevšimla oči jsem pořád upírala na horu.
,,Pardon, jseš v pohodě" zeptal se mě.
,,Jo nic mi není, jen mi sedíš na noze"
,,Promiň"
Trochu jsme se tomu zasmáli. Percy se zvedl a podal mi ruku, chytla jsem a on mě zvednul. Mezitím Áres začal prsty něco hledat po hoře a byl tak soustředěný, že jsme ho skoro nepoznali. Chodil jsem a tam a pokračoval v tom. Všichni jsme si vyměňovali pohledy. Mě to nedalo a zeptala jsem se:
,,Co to děláte?"
,,Hledám značku"
,,Jakou značku?" Doléhala jsem.
,,Tajnou značku, která nás v bezpečí dostane dovnitř"
,,Aha a jak vypadá?"
,,No měla by být vytesaná"
V tu chvíli jsem si něčeho všimla.
,,Jo a má na ní být hora, která je škrtnutá v kroužku"
,,Jo přesně, ale počkat jak vůbec víš jak vypadá?"
,,No já mám pocit, že je přímo tady"
Ukázala jsem prstem na malou vytesanou značku s přeškrtnutou horou v kroužku. Áres se mě došel a prohlédl si ji. Odvrátil od ní znak a zadíval se na mě. Koukal na mě jako na génia, co pravě něco objevil ve fyzice nebo tak.
,,Tý jo, jak sis jí tak rychle všimla?" Zeptal se ještě udiveně.
,,Nevím, prostě jsem ji zbystřila" odbyla jsem.
,,To není možný, my jsme ji s Poseídónem hledali tři dny. Já už to chtěl vzdát, ale on si ji taky najednou takhle všimnul, asi to máte v rodině.
,,Asi" pokrčila jsem rameny.
,,Vy jste ji fakt hledali tři dny?" Zeptal se Tyson.
,,Bohužel" odvětil bůh. ,,Má někdo dýku?"
Podala jsem mu svoji dýku, kterou jsem dostala společně s mečem a lukem. Áres si ji vzal a říznul se do bříška palce, když z ní začala vytékat zlatá krev, tak palec přiložil na značku. V tu chvíli se hora rozevřela, objevili se dveře a otevřeli se, Tyson tam nakoukl jako první.
,,Jsou tam schody"
Společně s Percym jsme nakoukli dovnitř a uviděli schody.
,,To jsou ty schody, po kterých jsem šel ve snu" řekl Percy a trochu zbledl.
Áres trochu odstoupil a já se na něj otočila.
,,Vy nepůjdete?"
,,Ne, dohoda zněla, že vás sem bezpečně dostanu, ne že vám pomůžu fotra zachránit, musíte si poradit sami"
,,Ale jak máme vědět, kudy máme jít?" Zeptal se vystrašeně Tyson.
,,Nechoďte až nahoru, je tam armáda příšer, jděte skoro nejvýš a po pravé straně uvidíte chodbu, do ní se dejte a pak už trefíte"
,,Dobře děkujeme" poděkovala jsem a otočila se ke schodům. Vyšli jsme pár schodů a v tom na mě ještě zařval Áres.
,,Hej holka!!"
Otočila jsem se k němu.
,,Ano?"
,,Líbíš se mi, tvůj táta má štěstí. Já bych tu značku za tak krátkou dobu nenašel. Kdykoliv budeš potřebovat pomoct, stačí zavolat přes Iris"
Přikývla jsem hlavou na znamení díku a šla za klukama. Ještě jsem se podívala dolů a dveře se zavřeli. Šli jsme dál po schodech, Tyson šel první a já s Percym hned za ním.
,,Áresovi se fakt musíš zamlouvat, to byl jeden z jeho nejlepších komplimentů" zasmál se Percy.
,,Není špatný, je celkem v pohodě" odvětila jsem. Přisel mi tak.
,,No máš štěstí, on ti je ochotný i pomoc, my se navzájem nesnášíme"
,,No ale teď byl ochotný, přiznal porážku, když jsi ho parazil a zajistil nám dopravu až sem a dostal nás sem bez jakéhokoliv úhony" odbyla jsem
,,To máš pravdu, to musíme říct Clarisse"
Oba dva jsme se zasmáli, až pak jsme zpozorovali, že Tyson stojí"
,,Tady je ta pravá chodba"
Ukázal do chodby, a v zádu se tyčila na stěně cedule - CELA
