Percyho dvojče

IX. - Cesta autem

PERCYHO POHLED:

Áres se pořád válel na zemi. Kath ke mě mezitím přiběhla, vytáhla obvazy a začala mi obvazovat zraněnou nohu. Rameno jsem měl vykloubené, tak mi ho Kath musela narovnat. Když jsme skončili, zvedli jsme se a Áres řekl ať jdeme za ním. Nastoupili jsme do jeho černého BMW a odjeli. Já, Tyson a Kath jsme seděli v zádu. Seděl jsem u okna a Kath s Tysonem seděli vedle sebe. Po nějaké době oba dva usnuli. Kath byla o Tysona opřená a Tyson o ní. Vypadali opravdu legračně. Já se pořád koukal z okna a myslel na mámu, tátu a na tábor. Po nějaké té době se ozval Áres.

,,Na co tak civíš?"

,,Přemýšlím, co vás to vlastně zajímá?" Odbyl jsem nevrle.

,,Jen jsem se zeptal"

,,Za jak dlouho tam vlastně budem?"

,,Pojedeme celý den, a být tebou se pořádně vyspím"

,,Zatím ne, díky"

,,V souboji sis vedl celkem dobře, jen máš předvídatelné útoky"

,,Dík"

Chvilku jsme mlčeli a pak jsem se zeptal na to, co jsem se chtěl dozvědět celou dobu.

,,Co se vlastně stalo mému tátovi?"

,,To je dlouhý příběh" odbyl Áres

,,Máme čas"

,,Dobře, dobře, no Zeus nás svolal na božskou schůzi, Hefaistos nahlásil, že pod horou Humphreys peak v San Franciscu, zahlédl armádu příšer a Hermova syna"

,,Luka Castellana?"

,,Jo toho, no a tvůj táta a já jsme se rozhodli to jít prozkoumat, jenže někdo nás spatřil a strhl se boj. Tvůj táta bojoval statečně, jenže těch příšer bylo moc a tvůj táta se ještě před tímto incidentem léčil, byl silně zraněný a přesto se sem vydal. Řekl mi ať uteču a varuji Dia. To jsem udělal a....

,,Cože, vy jste ho tam nechal!?" Vyjel jsem.

,,Nemohl jsem jinak, kdyby nás zatkli oba, nikdo by se o tom nedozvěděl"

,,Dobrá, a udělali jste něco!?"

,,Sešli jsme se, abychom se poradili co dál, ale Zeus řekl, že mu zatím nemůžeme pomoc, že je to prej moc riskantní.

Jak jsem tohle uslyšel, nemohl jsem si pomoct.

,,COŽE!! MŮJ TÁTA ŠEL DO BOJE SE ZRANĚNÍM, RISKOVAL, A VY JSTE SE MU ANI NEVYDALI NA POMOC. VY MU PRAVĚ POMOC MŮŽETE A ZASE NEUDĚLÁTE NIC!!"

Všechno, jsem na Árese zařval, popadl mě takový vztek.

,,Nařídil to Zeus, ne já, já chtěl, abychom mu pomohli, ale Zeus prý ,,ne teď na to není vhodná doba" pak se tam jestě dohadoval s Athénou a Hérou."

,,Vy bohové jste k ničemu" zaškemral jsem si potichu. Ale zas tak potichu jsem to neřekl jak jsem si myslel, jelikož to Áres uslyšel.

,,Co jsi to povídal?" Zeptal se.

,,ŽE VY BOHOVÉ JSTE K NIČEMU!!"

,,Proč si to myslíš?" Zeptal se.

Nejvíc co mě na tom rozčilovalo byl jeho klidný tón.

,,Vy bohové nic nikdy neuděláte a všechno necháváte na nás!! Můj táta je někde slabý a zraněný a Zeus jen přehlíží"

,,Hele klid, já s tím vůbec nic nezmůžu"

,,Jak jinak" řekl jsem si pro sebe.

Áres zmlknul. Nejspíš se se mnou nechtěl dohadovat. Já jsem byl, ale naštvaný. Proč bohové nikdy nic neudělají a nepomáhají si. My polobohové si ve všem pomáháme, podržíme se. Vůbec to nechápu.

***

Po několika hodinách:

,,Percy, Percy zbuď se, jsme tady"

Někdo se mnou třásl. Když jsem otevřel oči viděl jsem Kath.

,,Co, já jsem usnul?" Zeptal jsem se udiveně.

,,No jo no, jdem si pro tátu?" Zeptala se.

,,Jdem"