Percyho dvojče

XXV. - Vše zas ve starém

PERCYHO POHLED:

V tichosti jsme vyšli z podsvětí. Moje oči si musely zvyknout na světlo.
Došli jsme k molu, kde nám táta zavolal pár hipokampů.

,,Odvezou vás zpátky do tábora" řekl Poseidón a obrátil se na nás.

Annabeth poděkovala: ,,Děkujeme za všechno"

Poseidón jen přikývnul, Kath k němu přeběhla a objala ho. Obětí ji opětoval. Otočila se k jednomu z hipokampů a nasedla na něj. Hned jsem naskočil za ní.

,,A ne aby.." řekl ještě Poseidón ,,abyste se zase ztratili"

Přikývli jsme a vyjeli na širé moře.

***

Po několika hodinách jsme zahlédli pobřeží Long Islandu. Někdo si nás všiml a nejspíš doběhl pro Cheiróna.

Hipokampové zastavili u přístaviště a my vystoupili. Kath je všechny pohladila po čumáku a dala všem kostku cukru. Koně se potopili pod vodu a zmizeli do hlubokého moře.

Po chvilce jsem uviděl, jak k nám cválá Cheirón.

,,Percy rád tě vidím. Poseidón mi poslal zprávu přes Iris, že brzy přijedete zpátky. A co se týče vás tří"

Cheirón ukázal prstem na Kath, Willa a Annabeth.

,,Opustili jste tábor bez dovolení, udělali jste přesně to, čeho jsem se obával a vystrašili jste celý tábor" mračil Cheirón.

,,Jen mi chtěli pomoc, nezlob se na ně Cheiróne" domlouval jsem mu.

,,Já se nezlobím Percy, myslím že se bude hodně zlobit Clarisse, tu jsem poslal aby vás šla hledat. Ale příště ohlaste, když víte kde Percy je. Ano?"

Všichni tři přitakali.

***

Po celý den mě všichni zdravili a ptali se kde jsem byl. Bylo to dlouhé. Když dorazila Clarisse, tak seřvala Kath, Annabeth a Willa jak jsou nezodpovědní. Nakonec jim to odpustila a vydala se zpátky do srubu.
Přijela i naše máma, to taky bylo něco. Nejdřív nás s Kath pevně objala, hladila nás po vlasech (trochu ji ukápli slzy). Mě začala kárat jako prvního, jako třeba kde jsi byl? Co se stalo? Není to nic? Strašně jsi mě vyděsil, to už mi nedělej. A tak dále.
Pak začala kárat Kath. Nakonec se uklidnila a dala nám krabici plnou modrých sušenek.
U nich jsme ji vše převyprávěli (snažili jsme se bez nebezpečných situacích).

Na večer přijel Tyson. Ve srubu jsme si povídali a později se vydali na večeři.

***

V táboře jsme byli do konce prázdnin. Poslední den pro nás měla odpoledne přijet mamka. Ráno se hrálo boj o vlajku. Tentokrát jsme nad Clarisse prohráli, ale pochválila nás za snahu.

Později jsme šli na trénink. Já a Annabeth jsme trénovali s mečem a Will s Kath šli na lukostřelbu na pegasovi.

***

Po tréninku jsem ji šel vyzvednout, šel jsem a najednou mi někdo podrazil nohy. Spadl jsem a ohlédl jsem se, kdo to byl. Byla to moje sestra. Dívala se na mě a zasmála se.

,,Čemu se směješ?" Zeptal jsem se trochu nevrle.

,,Jen jak nedáváš pozor, bratříčku" Kath mi podala ruku, chytl jsem se a ona mi pomohla se zvednout.

,,Jen teď jsem nedával pozor, a neříkej mi bratříčku, to já bych ti měl říkat sestřičko, jelikož to ty jsi mladší"

Zasmáli jsme se a šli si zabalit do srubu.

***

Po několika hodinách si pro nás přijela mamka. Napadlo ji, že se stavíme na pláži a, že bychom vzali i Annabeth, Willa a Tysona.

Na pláži jsme si roztáhly deku a sedli si. Jinak jestli se ptáte, zda si to Hádes schytal tak ano, Zeus se to vše dozvěděl a prý měl s Hádem trošku potyčku. Otec říkal, že si to hlavně schytal kvůli tomu, že porušil Diův rozkaz, nechat nás napokoji.

Mamce se konečně začalo dařit v práci. Napsala dlouhý román, který má opravdu úspěch. Táta s Tysonem nás chodí často navštěvovat a my jsme za to vděční.

Všichni jsme na dece seděli a jedli mamčiny modré sušenky.

Will začal mluvit: ,,Jsem rád, že to máme všechno konečně s Hádem ukončený, ale ta píšťalka pro kerbera mi bude chybět"

Všichni jsme se tomu zasmáli. A já si v té chvíli řekl jak mám úžasné kamarády a hlavně nejlepší sestru - dvojče, které se nebojí mě vysvobodit i ze samotného podsvětí.

Konec