Stars Above Us [Dnf]

Chapter 11

,, Co to je za místnost?" zeptal jsem se hned co jsem byl zpět u Dreama.
,, Skoro tam nechodím. Dřív jsem tam trávil většinu mého času, teď už jsem tam nějakou dobu nebyl." usmál se a já se začal procházet po místnosti.
Chvíli jsme ani jeden nic neříkal, a já jen přemýšlel, ale nakonec jsem prolomil ticho.
,, Asi bych měl jít, Tommy mě bude schánět a za chvíli bude večeře.." popošel jsem blíže k jeho posteli.
,, Chtěl jsem říct, že se tam uvidíme.. Ale v tvým stavu nikam nemůžeš." nad tím jen protočil očima a poté jsme se rozloučili.

★★★

,, Kde jsi sakra byl?!" Vykřikl na mě Tommy, když jsem se snažil vyplížit ven. Leknutím jsem až pomalu nadskočil a když se moje srdce uklidnilo, konečně jsem mu odpověděl. Teda odpovědí by se to moc nazvat nedalo, protože než jsem vymyslel nějakou výmluvu, skočil mi do řeči.
,, Že ty jsi zůstal vevnitř a neřekl jsi mi to, abych nešel s tebou.."
,, Nene.. Teda.. Vlastně jo.. Chtěl jsem se chvíli o samotě učit víš?" zalhal jsem. Ještě, že mi tak dobře nahrál.
,, Dobře.." vypadal, že ho to ani nijak neranilo, za což jsem byl vděčný.
,, A kde máš teda knihy?" naklonil hlavu na stranu a mně až teď došlo, že v rukách žádné učebnice nedržím.
,, J-já.. uh.. Už jsem si je dal do třídy." Vykoktal jsem první výmluvu, co mě napadla. Nebyl by to Tommy, kdyby mi to opět nesežral a dál už jsme to neřešili.

★★★

Na večeři jsme seděli, jako vždy. Ostatní si povídali, ale já si jich moc nevšímal. Soustředil jsem se jen na své jídlo a na mé myšlenky o Dreamovi.
Teda.. Ne o Dreamovi! O tom co se stalo Dreamovi!
,, Hej Georgi?" zamával mi rukou před hlavou Karl sedící naproti mně.
,, N-no? Co?" zamrkal jsem rychle očima a vrátil se zpět do reality. Dál jsem se dloubal ve svém jídle, které mi nějak výjimečně nechutnalo a tak jsem ho spíše celé rozdloubal, než abych ho snědl.
,, Přijdeš mi trochu mimo.. Stalo se něco?" zeptal se trochu lítostným hlasem.
,, Ne. Ne! Jen jsem se zamyslel." pokusil jsem se o falešný úsměv, snad to nepozná.
,, Nevěřím Ti. Co se stalo?" zeptal se znova, trochu se naklonil blíže ke mně a mně bylo jasné, že můj falešný úsměv nezabral.

Povzdechl jsem si a pak se pustil do povídání. Vlastně to ani nebylo nic dlouhého, protože jsem mu nechtěl a hlavně nesměl prozradit, co se Dreamovi stalo. Tak jsem mu jen řekl, že se mu stala nehoda a když se vyptával jaká a jakto, že to vím, řekl jsem mu jen, že jsem se za ním šel podívat a že mi neřekl, co se mu stalo. Mou lež my naštěstí uvěřil, ale stejně se dále vyptával, co jsem tam dělal, proč jsem tam šel, jak se cítí..
Než abych mu odpovídal, vstal jsem jednoduše od stolu a odešel jsem. Neměl jsem náladu, na to, rozebírat u oběda Dreama. Ještě po tom, co jsem mu musel ošetřovat jeho ránu.

,, Georgi!" zavolal na mě Karl zezadu a vstal od stolu i se svým tácem.
,, Georgi." oslovil mě ještě jednou, teď už stál vedle mě, ale já šel pořád dál.
,, Promiň.." udělal malou pauzu. ,, ..Že jsem se tak vyptával." podíval se na mě, ale můj pohled nadále směřoval dopředu.
Chvíli jsme ani jeden nic neříkal, já se snažil zklidnit svou mysl. Vlastně ani nevím proč, nebyl jsem naštvaný, jen mi bylo líto Dreama a pořád se mi v hlavě přehrávala scéna, když jsem byl v jeho pokoji a ošetřoval jeho ránu.
,, To je dobrý." řekl jsem potichu a prolomil tím ticho. Tác s jídlem jsem odložil a hned po mně i Karl. Vyšel jsem směrem z jídelny a Karl mě následoval.
,, Prostě o tom teď nechci mluvit." otočil jsem pohled na něj a podíval se mu do očí. On jen přikývl a poté mě nechal odejít z jídelny. Jen jsem zahlédl, jak se vrací zpět za kluky a poté už jsem se odebral do našeho pokoje.

Omlouvám se za malou pauzu ve vydávání.. Sice jsou prázdniny, ale já nějak psaní přehlížím. Místo toho radši koukám na netflix nebo jsem venku, takže nevydávám tak částo :<

I tak doufám, že se vám my story líbí a děkuju za všechny ty hlasy :33