Stars Above Us [Dnf]

Chapter 20

Hiii!
Po dlouhé době jsem tu zpět s novou kapitolou ^^
Enjoy

Večer jsme dostali naše obleky a když nám řekli, že už se máme začít připravovat, všichni jsme začali být trochu nervózní.
Oblékl jsme si na sebe kalhoty, které v pase seděli perfektně. Skoro jakoby je dělal někdo na míru. Košile mi byla trochu větší, ale alespoň byla více pohodlná. Sako jsem si ještě nebral, protože jsem měl čas a akorát se přesunul do koupelen, abych si trochu upravil vlasy.
Těžké to pro mě nebylo, protože moje vlasy byly skoro vždy učesané tak, aby mi nikam nepadaly. Bylo to pro mě tak přirozené. Abych si je rozcuchal, musel bych je namočit a to se snad u večeře nestane.

-

Vešli jsme do obrovské místnosti se třemi dlouhými stoly. Dva stoly po stranách byly ale více posunuté do stran místnosti a my se  měli posadit ke stolu u prostřed.
V čele místnosti stál stůl pro královskou rodinu před kterým jste museli nejprve vystoupat pár schodů.
Nikdo kromě strážných tady zatím nebyl a tak jsme si mohli v klidu posedat.

Dream, Will, Ben a Jeremy si sedli ke stolu s námi, nejblíže ke královskému stolu.
Chvíli jsme si podichu šeptali a pak se otevřely obří dveře vedoucí do jídelny.
Jeremy nám naznačil, ať se postavíme a tak jsme také hned všichni udělali.
Do místnosti vešel strážný a za ním král v červeném obleku. Za králem šla královna v šatech stejné barvy, jako králův oblek a po jejím boku princezna s šaty bílými ozdobenými opět červenými květinami.
Už jen to, že byli takto sladění mě nesmírně ohromilo a ten fakt, že kolem mě právě procházel král me ohromoval ještě více.

Když se královská rodina společně s námi usadila, král promluvil.

,,Dovolte mi pronést pár slov, než započne naše večeře. Chtěl bych vás tímto přivítat na našem zámku a na našem prvním setkání. Doufám, že z většiny z vás se v budoucnu stanou rytíři, kteří budou nás - královskou rodinu - a celou naši říši věrně chránit. Proto jsme se rozhodli uspořádat tuto hostinu.." nad slovem 'hostina' jsem se trochu zasekl. To nám tady k večeři opravdu uspořádání uplnou hostinu?
,,..abychom vás lépe poznali." Dokončil svůj proslov a posadil se do svého křesla.

Poté se postavila královna, která nejspíš také hodlala mít nějakou řeč.
,,Také vás tu všechny vítám. Je mi ctí vidět tady přede mnou sedět mnoho mladých a jistě nadaných chlapců, kteří by nás v budoucnu mohli chránit.." už mě začínaly otravovat jejich řeči o tom, že budeme rytíři, ale snažil jsem se dál soustředit.
,,Ale dovolte mi sdělit jednu ne tak hezkou novinu."
Trochu jsem se polekal, asi tak jako zbytek jídelny, když královnami dořekla tuto větu.

,,Včerejší noc, zde na zámku, proběhl útok gylotů. Nikomu se díky bohu nic nestalo a zámek se povedlo ochránit, takže se nedostali dovnitř. Obáváme se ale, že by v nejbližší době mohli proběhnout další útoky a pokud by jich bylo více než minulou noc, byla by zde pravděpodobnost, že bychom vás poslali do boje.
Proto bychom chtěli zítřejší den věnovat přípravě na možný boj." dořekla novinu a posadila se na trůn.

Ani nevím, jaké byly momentálně moje emoce. Byl jsem zaražený. Byl jsem zaražený z toho, že budeme bojovat.
A v ten moment mi došlo, že si nejsem jistý, jestli dokážu být rytířem.

-

Při večeři se toho už moc nedělo. Dostali jsme asi 4 chody a já jsem byl plný už po prvním.
Když jsme už odešli z jídleny a šli jsme chodbou, Dream si na mě počkal a šel vedle mě.
,,Ještě jsme dneska neměli šanci spolu mluvit.." začal a koukal se před sebe.
,,Georgi?" oslovil mě opatrně.
,,Ano?" Podíval jsem se na něho rychle a pak zase pohled namířil na cestu.
,,Proč jsi byl ráno tak vyděšený?"
Zarazil jsem se. Potom mi došlo, že když jsem se vzbudil Dream mě pozoroval.
,,Um.. Zdál se mi zlý sen." Odpověděl jsem mu jednoduše.
,,Dobře." Řekl po chvíli. Bylo mi jasné, že by se rád zeptal 'o čem', ale neudělal to a jen tiše šel chodbou po mém boku.

Většina kluků už se rozešla, buď šla na záchody nebo do pokoje a já se Dreamem jsme se zastavili v chodbě.
,,Hele, napadlo mě, že bychom zítra mohli jít do lesa. Trénovat už ani nemusíš a já mám jedno tajný místo, který by se ti mohlo líbit."
řekl a koukal se mi do očí. Když jsem odsouhlasil na tváři se mu objevil zářivý úsměv a jeho dolíčky.

,,Dreame?" Začal jsem stydlivě. ,,Myslíš ze bych mohl na chvíli k tobě?" Sklopil jsem pohled, protože takhle situace mi příjemná nebyla. Chtěl jsem si s ním ještě popovídat a nechtěl jsem aby to vyznělo nějak divně.
,,Jo jasný. Pojď." Řekl přátelsky a já si oddechl.

Sedl jsem si na židli těsně u postele a Dream na postel. Chvíli jsme ani jeden nic neříkal a v místnosti panovalo trapné ticho, ale po chvíli jsem se rozhodl promluvit.
,,V seznamu jsem našel jednoho muže, který byl podobný tvému popisu. Můžu přinést ten seznam jestli chceš.." ukázal jsem směrem ke dveřím.
,,Nene, dobrý. Kdyžtak zítra mi ho můžeš dát."
,,Dobře."
Odkašlal jsem si a dostal ze sebe ještě jednu větu: ,,Když jsem si procházel seznam, našel jsem tam i tvoje jméno."
Byl jsem nervózní, protože tahle otázka byla divná.
,,Jak dlouho už jsi vůbec na zámku? Já jsem vůbec nečekal, že.. ehm- No, že jsi starší než já." pokusil jsem se trochu zasmát, abych odlehčil atmosféru.
,,Zámek je prakticky můj domov. Jsem tady už od svých jedenácti, čili deset let. Jako malé dítě jsem tu byl, protože moje matka pracuje jako jedna ze služek.
Dokonce jsem se znal i s princeznou. Dříve tu totiž nebyly skoro žádné děti, takže jsem byl její jediný kamarád." rozpovídal se Dream. Počkat co? On se zná s princeznou?

,,Vidím, že se divíš, že jsem se bavil s princeznou. Máš s tím jako nějaký problém?" Zasmál se.
,,N-ne. Jen jsem to nečekal." Vydechl jsem užasle.
,,Pořád se spolu bavíte?" Zeptal jsem se na otázku, která mi ihned vyskočila v hlavě.
,,Ne. Teda ano, protože se často motám kolem královské rodiny, ale nemyslím si, že by si mě princezna pamatovala."

S Dreamem jsme si po tomto ještě nějakou chvíli povídali a já se s ním pak rozloučil, protože už jsem byl unavený.