Stars Above Us [Dnf]

Chapter 18

Takže dneska už je to trochu jiný styl :Dd. Spíš se budu snažit to tak zbytečně neprodlužovat a konečně se dostat k tomu, na co všichni čekáme :))
Taky je tahle kalitola snad zatím ze všech nejdelší, takže enjoy! :3

Zaklepal jsem na dveře, jak už bylo mým zvykem, protože jsem to dělal opravdu často. Ty se po chvíli otevřely a v nich stál vysoký blonďák.
,,Ahoj." Zvedl jsem ruku na pozdrav. Dream mě také pozdravil a pustil mě do místnosti.
,,Takže," začal jsem rovnou. ,,Musím Ti něco říct." Pořádně jsem se nadechl, protože co si budeme nalhávat, bál jsem se jeho reakce na to, co mu hodlám říct.
,,Řekl jsem pár lidem o tom, že tě napadli nějací muži. Než začneš vyšilovat nech mě Ti to vysvětlit."
Dream vypadal, že by na mě nejradši začal řvát, ale nic neříkal. Jen tam stál a čekal, než zase začnu mluvit. Propaloval mě pohledem a to mě znervózňovalo, ještě víc než už jsem byl.
,,Z-Zajímalo je, co se Ti stalo. Ano já vím, že jsem slíbil, že to nikomu neřeknu, ale přeci jen by nám mohli pomoci to vyřešit." mluvil jsem nervózně a máchal rukama sem a tam.
Nastala krátká pauza a poté Dream promluvil trochu chraplavým hlasem.
,,Měl bych teď být na tebe naštvaný, protože jsi porušil svůj slib a-"
,,Já vím, já vím. Ale pochop, že to nemůžeš nechat jen tak plavat, Dreame." Sklopil jsem svůj pohled o trochu níže.
,,Georgi, já nejsem naštvaný. Řekl jsem, že bych měl být, ale to neznamená, že jsem." jednou rukou vzal mou bradu a podíval se mi do očí.
,,Pokud máš ty a tvojí kamarádi potřebu řešit, kdo mě napadl, proč ne, ale dávejte si pozor. Nerad bych, aby se vám ještě něco stalo." usmál se a pro mě bylo těžké se také neusmívat.
Nevěděl jsem, co dělat a netuším, co to do mě vjelo, ale prostě jsem spadl do Dreamova náručí. On mě objal zpět a jen jsme tam tak stáli, naše těla hned u sebe. Moje hlava byla zarytá v jeho hrudi, protože byl oproti mě vysoký a mohl jsem cítit jeho vůni.
Nechtěl jsem jeho náruč opustit.

-

U snídaně jsem klukům řekl, že dneska bychom večer mohli zkusit nějak zjistit informace od Dreama ohledně toho napadení. Nick se divil, že už jsem mu to řekl, ale na to jsem mu jednoduše odpověděl, že jsem za ním večer byl.
Pořád nechápu, že si nikdy nevšimnou, že nejsem v pokoji.

Dnešní trénink byl obvyklý, pro mě nudný. Dream si mě nijak obzvlášť nevšímal a jelikož jsem nebyl u nikoho z mých kamarádů, jen jsem sám se svými myšlenkami trénoval.
Přemýšlel jsem nad tím, proč vůbec na Dreama zaútočili, jak bychom mohli zjistit nějaké informace a nápovědy k vyřešení případu, jak vůbec zjistíme, že jsme našli ty správné může-
Z myšlenek mě probralo něčí odkašlání. Otočil jsem se s nadějí, že to byl Dream, ale k mému překvapení to byl Karl s Nickem. Oba se tak podezřele hihňali, že jsem nad tím pozvedl obočí.
,,Ehm." Odkašlal si ještě jednou Karl a Nicka to rozesmálo ještě víc.
,,Georgi," oslovil mě, aby si získal mou plnou pozornost. ,,Chceme Ti s Nickem říct," protahoval to pořád a snažil se u toho nesmát. ,,Že Ti to dneska fakt sekne." mrkl na mě a Nick vybuchl smíchy. Oba ihned potom odběhli pryč a já tam zůstal stát jak sloup. Podíval jsem se směrem, kam běželi a mohl jsem vidět partičku kluků. Všichni se smáli, takže mi mohlo být jasné, že jim to někdo dal jako úkol nebo tak něco.
Proč se všichni bavili beze mě? Proč já jsem byl vždycky tak odstrčený a skoro nikdy se s nikým nebavil? Oni si hráli hry mezitím co já- co já jsem byl s Dreamem. Prakticky všechen svůj čas trávím s Dreamem. Měl bych také dělat něco jiného, nějak moc na něm začínám být závislý.

,,Nad čím přemýšlíš?" vylekal jsem se hlasu za mnou. Tentokrát už to ale opravdu byl Dream.
,,Ale nad ničím. Jen jsem si zrovna říkal, že trávím nějak moc času s tebou." zasmál jsem se a Dream se zatvářil uraženě.
,,A to je snad problém?" Podíval se na mě, teď už s úsměvem na tváři.
,,Ne- teda.. Já nevím. Jen mi přijde, že jsem pak s ostatními trochu odstrčený." sklopil jsem pohled a začal si prohrávat s prsty na rukou.
,,To není pravda. Vždyť máte skvělou partu." Snažil se mě povzbudit. ,,A i kdyby jsi neměl tolik kamarádů, já jsem tu vždycky pro tebe." Zvedl jsem pohled opět nahoru a vidět Dreamův zářící úsměv. Ten jsem mu oplatil a  v hlavě si přehrával slova, která právě vyslovil.

-

Dreamovi jsem o tom, že přijdu s klukama k němu neřekl, takže byl celkem překvapený když nás ve dveřích uviděl stát pět.
,,Um, ahoj." pozdravil jsem ho nervózně a kluci tak nějak něco zamumlali.
,,Přišli jsme, abychom tě mohli vyzvídat." Řekl jsem už méně nervózně.
,,Uhm, dobře?" Dream mě moc nechápal, ale pustil nás dovnitř.
Dream nám přinesl dvě židle z pracovny a jednu z koupelny. Jedna židle už byla v pokoji a já si sedl na postel vedle Dreama. Kluci si židle postavili tak, abychom byli v kroužku a začali se vyptávat Dreama na otázky.

,,Nemáte třeba nějaký seznam všech strážců? Mohlo by nám to pomoci, kdyby ti, co tě napadli, byli strážci." napadlo Tubba. Přesto, že jsem ho moc často mluvit neslyšel, protože většinu času mluvil Tommy, měl většinou, když už promluvil, dobré nápady.
,,To je pravda, seznam by nám pomoci mohl." Dream se na chvíli zamyslel a pak s tichým ''počkejte" odešel do pracovny.

Když se vrátil, v ruce držel štos papírů.
,,Tohle je seznam prakticky všech pracujících na zámku." vysvětlil a my trochu užasli.
,,Ale problém je, že je starý.." podíval se na poslední papír, kde byl napsaný rok vydání seznamu. ,,.. tři roky."
,,To není tak starý. Navíc pracovníci tak často neodcházejí, ne?" podotkl jsem a Dream uznal, že to je nejspíš pravda.

Ten večer jsme byli vzhůru dlouho. Všichni jsme postupně procházeli papíry a podle fotek a alespoň malého popisu od Dreama jsme se snažili rozpoznat ty může.
Ale i přesto, že nás bylo 6 jsme to nestihli. Kluci už byli unavení a tak jsme šli spát nejspíš tak okolo jedné hodiny ráno. Za necelé 3 hodiny jsme prošli asi 3/4 seznamu a já se Dreamovi nabídl, že si zbytek vezmu k sobě a projdu to, až budu mít čas. Sice se to nezdá, ale na zámku pracovalo opravdu hodně lidí a v tomto seznamu byly zapsané i ty nejmenší práce, jako všichni uklízeči nebo komorní.