Stars Above Us [Dnf]

Chapter 17

,,Vedl sis dobře." Usmál se na mě zase a já se trochu začervenal.
,,Měli bychom to vyzkoušet i naopak," začal jsem z ničeho nic. Pokud Dream věřil mě, proč bych já neměl věřit jemu.
,,Ne, ne!" protestoval Dream a já se mu snažil do ruky nacpat luk.
,,Já jsem taky neprotestoval, takže šup šup." Nadzvedl jsem obočí a Dream se trochu zklidnil.
,,Já ale nejsem moc dobrej v lukostřelbě.." zkusil to ještě jednou, ale na mě to nezabralo.
,,Haha, běž už." udělal jsem falešný smích a Dream popošel dál ode mně i s lukem a šípem v ruce.

Jablko jsem si položil na hlavu, přidržel si ho tam rukou a jen čekal, než Dream vystřelí. Koukal jsem se mu do očí a poznal jsem, že ma strach vystřelit.
Ale udělal to. Vystřelil a šíp a já cítil, že se strefil do jablka. Usmál jsem se a sundal si ho z hlavy. Šíp byl přímo uprostřed jablka. A prý, že neumí střílet z luku.
Dream mě opět chytl za rameno a přitáhl si mě tím blíže k sobě, tak že jsem tam stáli namáčklý na sobě.

V davu se začli hemžit otázky jako: 'A co když neumíme střílet tak dobře z luku?' Nebo: 'Co když se netrefíme do jablka, ale do toho člověka?'
To byla pravda. Bylo to docela nebezpečné. Já jsem na tom byl ještě v pohodě, ale jelikož většině kluků to fakt nejde, tak bych se ani nedivil, kdyby se zabili.
,,Tak to musíte natrénovat." Řekl jednoduše Dream. Jakoby mu bylo úplně jedno, že si opravdu můžou ublížit.
,,Dreame?" Promluvil jsem k němu potichu.
,,Hm?" Zamručel a koukal někam do pryč.
,,Nemyslím si, že je to úplně dobrý nápad." Začal jsem opatrně. Rozhodně bych ho teď nerad naštval.
On si akorát povzdechl, otevřel pusu, že něco řekne, ale pak si to rozmyslel a zase ji zavřel.
,,Dobře," začal mluvit k ostatním.
,,Budou to dělat jen ti, co se trefili do středu terče alespoň jednou. A bude to dobrovolné." Dokončil a podíval se na mě. Usmál jsem se na něho, ale on měl pořád takový Kamený výraz.

★★★

,,Hele? Řekl jsi už Dreamovi, že jsi nám to prozradil?" Zeptal se Nick a já ihned pochopil, že myslí tu nehodu. A pak mi to došlo. Chtěl jsem mu to říct už včera, ale úplně jsem na to zapomněl. Budu mu to tedy muset říct dneska.
,,Ne, ještě ne." Odpověděl jsem mu.
,,Dneska za ním asi zajdu." Dodal jsem ještě, aby bylo jasné, že mu to chci říct.
,,Dobře." Odsouhlasil jen. Vypadal, že hodlá ještě něco říct, ale nakonec nic neřekl a začal se bavit s Karlem.
Jelikož si mě nikdo nevšimal, Tommy se bavil s Tubbem a Nick s Karlem už pro jistotu někam odešli, odebral jsem se tedy z parku, kde jsme do teď všichni byli a šel jsem do pokoje.
Vzal jsem svou knihu o hvězdách. Jedinou, kterou jsem si s sebou mohl vzít. Byla tak malá, že jsem ji mohl schovat a nikdo si jí nevšiml. Zato v ní bylo hromady textu. Celou jsem ji už přečetl jako malý kluk, ale nikdy mě neonrzela a dokázal jsem se k ní pořád vracet.

Začetl jsem se a když už ostatní odcházeli z pokoje, došlo mi, že za chvíli bude začínat náš odpolední výcvik.
Šel jsem tedy směrem ven, ale když jsem viděl, že venku začalo pršet, zůstal jsem vevnitř. Ostatní se také schovali vevnitř a jen jsme čekali než přijde Dream a Will.

,,Kluci," přišel k nám Dream.
,,Jelikož nám dnes počasí nepřeje, budeme vevnitř. Pojďte." Pokynul a poté se rozešel chodbou pryč. Všichni z naší skupinky jsme ho následovali a já se ještě poohlédl jestli už přišel i Will a zahlédl jsem ho v chodbě, jak se blíží za kluky.
,,Kdes byl celou polední pauzu?" Zeptal se Tubbo, který šel po mém boku.
,,V pokoji." Odpověděl jsem jednoduše.
,,Kde jste byli vy?" Podíval jsem se na Tubba i Tommyho.
,,Venku. S Nickem a Karlem jsme hráli hry. Nevěděli jsme, kde jsi a nechtělo se nám te hledat, tak jsme hráli bez tebe."
Najednou jsem si připadal jako hrozný introvert. Prakticky celou dobu, co jsme tady, jsem ještě nic s klukama nehrál a jsem pořád jen zavřený v pokoji nebo s Dreamem. Vždyť jsem ani neměl pomalu šanci kluky poznat.

Trochu kratší kapitola a celkem o ničem lol, ale doufám, že jste si užili
:33