Stars Above Us [Dnf]

Chapter 15

Jsem se rozhodla postnout ještě jednou chapter heheh :33

Zvedl jednu ruku k mé hlavě a já se lekl, co dělá.

Odhrnul mi spadlý pramínek vlasů z čela. Tlukot mého srdce se ihned zrychlil při vzpomínce, která mi projela hlavou.

Flashback:

Seděl jsem zrovna v kuchyni u stolu a jedl svou snídani. Mamka myla nádobí a ségra byla v pokoji a nejspíš kreslila jeden ze svých obrázku, které pak pokaždé pověsíme na chodbu.

Táta byl v práci. Ostatně jako vždy. Zrovna jsem přemýšlel, kdy se má vrátit z jeho služební cesty, když tu zazvonil zvonek. Ihned jsem vstal od stolu a běžel jsem otevřít dveře zatím neznámému návštěvníkovi.

Byl to on. Ve dveřích stál můj otec. S kufrem vedle sebe a taškou v ruce stál na našem zápraží. Ihned jsem přijal jeho otevřenou náruč ve které jsem se vždy cítil bezpečně.

,,Ahoj Gogy!" Oslovil mě přezdívkou, kterou mi sám vymyslel.
,,Ahoj tati." Pozdravil jsem ho a daroval mu jeden ze svých upřímných úsměvů.

Avšak netrvalo to dlouho a úsměv mě přešel.
,,Zítra odjíždím na další služební cestu, takže tu nepobudu moc dlouho." Sedl si ke stolu a já naproti němu.
,,Kde máš maminku?" Zeptal se a já ukázal směrem ke kuchyni. On přikývl hlavou na souhlas a vydal se za ní.
Nechtěl jsem je rušit, věděl jsem, že se boudou rozvádět a že to potřebují vyřešit. Tak jsem se odebral do pokoje a otevřel svou oblíbenou knihu o hvězdách.

Ale nemohl jsem se soustředit, protože jsem každou chvíli slyšel křičet buď tátu nebo mámu. Nezdálo se to jako moc klidná konverzace, ale my už jsme byli zvyklí.

Najednou oba utichli a já slyšel kroky na schodech. Za chvíli už se otevřeli a v nich stála mamka s trochu vynuceným úsměvem.
,,Pojď prosím dolů, Georgi." Oslovila mě a poté opět odešla. Dveře nechala otevřené, jen je za sebou trochu přivřela.

Sešel jsem schody a kousek za mnou šla ségra. Oba jsme se prosadili k jídelnímu stolu a čekali co z rodičů vypadne.

,,Děti," řekla mamka lámavým hlasem.
,,Tatínek teď na pár týdnů odjede na služební cestu. Až se vrátí, budeme se rozvádět." Dořekla přesně to, co jsem čekal.
,,Proč?" Zeptala se smutně ségra, která o jejich rozvodu neměla ponětí. Mamka si povzdechla.
,,Už nám náš vztah nevyhovuje. Ale neboj budu vás navštěvovat." Řekl taťka místo mamky a falešně se usmál.

Nevěděl jsem, co říct. V hlavě jsem měl tolik otázek a tolik myšlenek, že mě nenapadlo nic jiného, než prostě odejít do svého pokoje.

Zabouchl jsem za sebou dveře a svalil se na postel. Neměl jsem energii na nic, jen jsem se prostě zhroutil.
Z mého vyčerpání jsem nakonec usnul se slzami v očích.

★★★

,,Georgi?" Probudil mě jemný hlas mamky.
,,Georgi, vstávej." Mluvila pořád tak potichu a jemně.
,,Mhm." Přikývl jsem a posadil se na postel, moje oči pořád zavřené. Mamka si sedla vedle mě a obličej mi chytla do rukou.
,,Pojď na snídani." usmála se. Mohl jsem poznat, že je unavená. Poznal jsem, že celou noc neprospala a byla vzhůru. Poznal jsem, jak je ze všeho tak vyčerpaná. Kdybych jen věděl, jak ji pomoci.

Dole byl už připravený chleba namazaný máslem a medem. Ségra seděla u stolu a očividně čekala, než přijdu já. Táta tu vůbec nebyl, nejspíš balil věci s sebou.
Sedl jsem si a pustil se do jídla.

Zrovna když jsme dojídali, slyšel jsem kroky. Hned mi bylo jasné, že je to táta. Sešel dolů s nějakou taškou v ruce a tu položil ke kufru, který už stál dole u vchodových dveří.

,,Děti, aspoň se se mnou rozlučte, ne?" Usmál se na nás a roztáhl ruce na náznak objetí. My se ségrou jsme oba vstali a šli jsme ho poslušně obejmout.

Mamka už přišla také a čekala než se s tátou rozloučime. Nejprve si říkal táta něco ségře a poté přešel ke mně. Měl jsem chuť brečet. Nebyl tu ani jeden den a už zase někam odjíždí. Ale ne, nesměl jsem vypadat jako nějaká ubrečená holka.

,,Georgi." Vydechl táta. Sklonil se ke mně a ještě jednou mě obejmul.
,,Za pár týdnů jsem zpátky." Řekl a usmál se. Zvedl ruku k mé hlavě a odhrnul mi spadlý pramínek vlasů z čela.
,,Slibuju!"  Byla poslední slova, co jsem od něho slyšel.

Kdybych jen dříve věděl, že už se nikdy nevrátí. Kdybych jen věděl, že na nás zapomene. Kdybych jen věděl, že můj otec nebyl takový, jaký jsem si myslel..