Stars Above Us [Dnf]

Chapter 10

,, Dokážeš se trochu nadvezdnout?" zeptal jsem se a on přikývl na souhlas. Opřel se o ruce a já mu tak mohl lépe sundat obvaz. Bylo poznat že je trochu nervózní, možná z mých doteků, možná celkově z jeho zranění.

Pomalu a opatrně jsem mu odmotávat obvaz z hrudi. Naštěstí ho neměl obmotaný tolikrát, takže to trvalo jen chvíli.
Starý obvaz jsem vyhodil do odpadkového koše v koupelně a vrátil se zpět k posteli. Dream už opět ležel na zádech a vypadal, že vůbec nevnímá okolí.

Sedl jsem si těsně vedle něho a chvíli jen přemýšlel. Rána nebyla nijak velká, spíše vypadala dost hluboká.
,, Asi to bude bolet. Když to tak vidím.." povzdechl jsem si a Dream až teď zbystřil.
,, Dobře." řekl trochu lámavým hlasem a pokusil se o úsměv.

Nečekal jsem dlouho a prostě jsem mu asi polovinu obsahu lahvičky vylil na ránu. Poznal jsem, jak se Dream snaží nedát najevo bolest, ale moc se mu to nedařilo. Snažil jsem se ho netrápit a tak jsem jen nějakým kapesníkem, co jsem našel, opatrně otřel ránu a poté na ni dal měkký polštářek.
Řekl jsem mu, ať si ho tam podrží, což také udělat a poté mu obvázal kolem pasu obvaz.

,, Mám tu s tebou zůstat?" zeptal jsem se, po tom, co jsem uklidil všechny věci.
,, Jestli chceš." Dream se na mě šibalsky usmál a já jen přitočil očima.
,, Dobře, tak já půjdu." řekl jsem bez jakéhokoliv zájmu a pomalu vyrazil ke dveřím.
,, Ne! Počkej." zastavil mě Dreamův hlas.
,, Coo?" protáhl jsem schválně a otočil na něho hlavu.
,, Neodcházej."  stalo se přesně to, v co jsem doufal.. Neubránil jsem se úsměvu, když se na mě podíval psíma očima.

Přešel po místnosti a posadil se na židli, která byla nedaleko Dreamovi postele.
,, Vážně budeš sedět na tý nepohodlný židli?" nadzvedl Dream obočí, ale stále se trochu usmíval.
,, Asi budu muset.." podíval jsem se ještě jednou po místnosti, jestli nenajdu něco pohodlnějšího na sezení.
,, Můžeš ke mně, jestli chceš." řekl úplně bez zájmu, jako by to byla jasná věc a jen se trochu poposunul na jednu polovinu postele.

Radši jsem nic nenamítal a lehl jsem si na druhý kraj postele. Musím uznat, že i přestože byla postel malá, vešli jsme se tam úplně v pohodě. Ani jsme se jeden druhého nedotýkali.

Ani jeden jsme nic neříkal a oba jsme prostě jen koukali na strop. Když už mě to vážně přestalo bavit, otočil jsem se na Dreama, který nahlas oddechoval. Hned mi došlo, že musel usnout.

Také jsem zavřel oči a nechal jen volně proudit mé myšlenky, až mě to nakonec uspalo.

★★★

Vzbudil jsem se úplně ve stejné poloze, jako jsem usnul. Nejdřív jsem se vyděsil, kde to jsem, ale hned co mi to došlo, jsem se zase uklidnil a jen pozoroval pokoj.

Dream byl otočený hlavou ke mně a tak jsem mu konečně mohl  pořádně vidět do obličeje. Pozoroval jsem každičký rys jeho tváře; jeho lícní kosti; plné narůžovělé rty; vlasy rozcuchané všude po obličeji..
Když z ničeho nic otevřel oči.
,, Co děláš?" zasmál se, když mě spatřil, jak ho pozoruji.
,, N-nic." snažil jsem se to zachránit.
,, Nemusíš se to snažit tajit, jsem vzhůru už nějakou dobu." koukal se mi do očí, ale já se nedokázal podívat do jeho. Musel jsem být rudý jak rajče. Naštěstí to nijak dál neřešil.

Nechápu, jak mohl být Dream ještě pod peřinou, protože mě bylo hrozný vedro. Sundal jsem si mikinu, kterou jsem měl na sobě a odhodil ji někam na zem.
,, Hele! Co házíš s mojí mikinou!?" Dream řekl schválně naštvaně, ale zůstával ležet pořád ve stejné pozici.
,, Promiň." zasmál jsem se a Dream poté se mnou.

Vstal jsem z postele a došel pro mikinu. Vrátil jsem se k posteli a hodil ji po Dreamovi.
,, To už jí nechceš?" podíval se na mě smutně.
,, Momentálně ne, asi umřu vedrem." vydechl jsem.
,, Dobře." Dream se usmál a mikinu položil na stolek vedle postele.

Podíval jsem se na hodiny, které mu vysely u dveří do koupelny. Málem jsem dostal infarkt, když jsem na ručičkach spatřil '7:28'.

,, Jaktože už je tolik?! To jsme prospali tolik hodin!? Vždyť už bude končit večeře!" začal jsem panikařit.
,, Klid, ty hodiny jdou špatně. Ještě jedny jsou v pracovně. Ty jdou správně." uklidnil mě Dream a ukázal na dveře vedle koupelny.

Už předtím jsem si říkal, co to je za místnost a teď mi došlo, že tu nikde neměl stůl, takže by dávalo smysl, že ho má tam.
Otevřel jsem dveře a ucítil jsem vůní knih. Tahle místnost vypadal úplně jinak, působila na mě staře, ale přesto útulně. Byla tu velká kihovna a stůl, na kterém ležela halda papírů. Hodiny byly pověšené nad stolem, kam krásně proudilo světlo z velkého okna naproti.

Byly čtyři hodiny odpoledne a čtrnáct minut. To mě ukldinilo, i když jsme teda museli spát dlouho, a vrátil jsem se zpět do "ložnice".

Dneska zatím nejdelší kapitola :D